Trochu to chápu. Doba je taková a kdekdo je podebranej jak dobře nakopnutý palec. Mnoho jedinců dokáže najít nečekané, dehonestující konotace i v prohlášení „Dneska je hezky“.
Se stížnostmi, protesty a manifestačními bojkoty se roztrhlo celé soupytlí. Tenhle v reklamě řekl moc, tamten málo a onenhle urazil světové hnutí za ekologičtější mytí pohorek. Ukážete něco, takže to dozajista shazujete. Neukážete něco – opomněli jste zásadní záležitost, čímž jste se dopustili… Postavíte do dekorace blondýnu, ó jaká to urážka, a běda, zobrazíte-li kněze (obé jsem ondýno učinil, a keců bylo na tři kampaně).
Čím dál častěji se situace podobá redakční poradě v Dikobrazu za dob tzv. reálného socialismu: koluje vtip, všichni se od srdce zasmějí a šéfredaktor pronese „Tak tohle tam radši nedáme!“ Klienti se při prezentaci čtvrt hodiny uvolněně smějí, nikdo z nich nevyskočí a neopustí meeting room se slovy „Urazili jste mou ženu, lumpové, odcházím – a mé peníze se mnou!“ Ale když smích dozní, nastane obava, abychom nepopudili manželky, milovníky zahradničení nebo občany Bruntálu.
Bezpečně nepopudlivé reklamy je kolem nás vcelku dost. Má mnoho výhod, ušetří jednací čas komisím i radám, novináře donutí najít si jiné pseudokauzičky a tvůrcům nepozře hodiny, spojené se sepisováním obran a odvolání. Nevýhoda je jen jedna: většinou proteče médii, a nic. Pohoršovači se sice nepohoršili, ale běžní spotřebitelé ji přešli jak výhled na parking u benzínky.
Trochu to vážně chápu. Alespoň tedy obavu, abychom nepopudili potenciálního zákazníka. Nicméně nedávno jsem zůstal auf, kam se hrabe paní Lotová: to když zadavatel vyjádřil obavu, abychom sebechválou nepopudili konkurenci.
Otázal jsem se, zda to, co o sobě chceme říct, se zakládá na pravdě. Prý ano, ale nerad by si to rozházel s velkými hráči oboru. Chtěl by jim sebrat kus trhu, to ne že ne, ale zdvořile, aby si toho tak nějak nevšimli…
Abychom nepopudili?
Tak to to radši zavřeme!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď