My spotřebitelé je prý milujeme. Hodně na ně dáme a řídíme se jimi. Podle jakéhosi výzkumu z rodu těch, kde vám vyjde co má, je považujeme za významný zdroj v rozlišení kvality značky. Zkrátka zase jednou ke mně dolehla zpráva z paralelního světa.
V tomto vesmíru neznám moc příkladů, kdy by reference, uváděné kdekoli jinde než v povinně vyžadované části nabídky do veřejné soutěže, někoho zajímaly. V B2B je to až směšný cargo kult. Svého času se po naší reklamní vesničce říkal takový vtípek: kolik komunikačních agentur podle ročenek dělá pro OuTů? Všechny. Jen pár jich ovšem dělalo kampaně. Zbylé dvě stovky „realizovaly“ polep automobilů pro okresní úřadovnu nebo jiné kruciální aktivity. Není-li uvedeno, co a kdy se dělalo, nemá taková reference valnou hodnotu.
Jiné servisní profese hýří inflačními kvanty úspěšně obsloužených zákazníků, že nutně musíme dojít k temnému podezření: buď pan – dejme tomu – webař pracuje pro každého sedm sekund měsíčně, anebo tam má pečlivě poznamenaného každého, komu kdy šáhl na sajtu. Navíc hrozí level dva: utrpíme-li osobní zkušenost s daným maestrem, můžeme si říci, bien, tohle je přehlídka loulů, co nerozeznají kvalitní práci od díla tohoto vejlupka!
V B2C se reference obvykle kvantifikují: denně s námi snídá sto miliónů spotřebitelů! Jsme ve stodvaapadesáti zemích světa včetně Burundi! Již od roku 33 n. l. nás nemůžete minout! Valná většina podobných údajů je pro běžného spotřebitele příliš velkoformátová. Co je mi po miliónech, co je mi do staletí? Miliarda lidí chodí bosa. A v kšeftě se šidí už od čtvrtohor.
Prostý zákazník nepřekvapivě preferuje ověřitelnou, osobní zkušenost. Co mi o službě poví soused? Jak jsou s výrobkem spokojeni ti, kterým věřím? Má to někdo v ulici? Co na to moje hospoda? Takové reference na obalech ani webech nenajdete.
Preference si nebudujeme podle referencí. Preference si budujeme podle reputace.
Preference referencí je lákavá.
Ale jalová.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď