Ten mládenec za to nemůže. Ve skupině pro managery socsítí a jinou marketingovou havěť na Facebooku se důvěřivě otázal, zda existuje nějaká metoda, jak zakázat veškeré komentáře k postům ve skupině. Setkal se s údivem. Proč by tohle, u pantofle Zuckerbergova, někdo dělal?
I odpověděl: já mu to říkal, on na tom trvá, vaše námitky mě nezajímají, prostě poraďte, jak toho dosáhnout. Dostal kolektivní čočku, post rychle smazal.
(A pro programátory a jiné autisty: nejde to.)
Chudák sockař! Vyloženě tu scénu vidím: jeho klient si pořídil facebooky – ale psali mu tam lidi. Pročež jim to zatrhněmež. Nejspíš zazněla památná věta: „Prostě jim to vypneme!“ Tu jsem slyšel už mockrát.
Od obchodvedoucího v online firmě, který se podivoval, že se lidé nechtějí registrovat, když téhož výsledku lze dosáhnout i bez registrace. Protože je chtěl mít registrované, dělej jak dělej, hádejte, co vymyslel? To samé, co geniální generál jednoho řetězce. Příliš mnoho zákazníků využívalo dodatečné služby, která byla milá, jen jaksi ne tak úplně monetizovatelná. A úplně stejný nápad měl génius, který do svých prodejen nejprve s velkou slávou nainstaloval dětské koutky – jenže lozili mu tam haranti.
Prostě to vypnuli!
Odbourali něco, co nebylo nezbytně nutné, ale co spotřebitel ocenil a na co zvykl. Dětský koutek jen zamrzel, ale zákaz psaní? Proč by měl docházet na facebookovou stránku značky, kde nemůže nic ani pochválit. Natož se zeptat. A nedej Pane snad napsat něco kritického?
Představa disciplinovaného zákazníka, který přibíhá na onu stránku lačně si přečíst další oznam o výtečnosti a skvělosti brandu a jeho produktů, aniž by mohl reagovat jinak než stiskem tlačítka „Like“, patří k horečnatým vizím při zápalu marketingových blan.
Vypínací marketing je tak svůdný! Nepotěšili jste mě, verbeži zákaznická, tumáte, a už to nemáte! Vypnuli jsme se nad vás, a ještě si dali ruce v bok!
A co na to spotřebitel?
Vypne se taky. A zapne někde jinde.
Zanechat odpověď