Je léto, lidi vyrazili ven – a značky za nimi. Člověk očekává na festivalech záplavu brandů, od piva po trika. Kdo nemůže ukázat produkt, udělá aspoň fun box. Kdo neumí nic, rozdává machršňůry. Kde není vhodné akce, lze obsadit historická náměstí i podupané plácky před malebnými markety. Není-li ani na to, pojmenuje se to road show, a jede se od Lhoty ke Lhotce.
Některá vyšinutí odpovědných myslí překvapí. Touha umlátit zákazníky u vody, na výletě či na kulturních akcích popadá i značky, které s místem nepojí ani hodně volná souvislost. Pánové, kteří ve třicetistupňovém vedru lákali do stanu s vystavenou kuchyní (chápete, kuchyň na náměstí!), si stěžovali, že lidi sice choděj’, ale nejvíc se zajímají, proč ta lednička není zapnutá. Vedle, u stánku kabelové televize, měli prodlužku, a tak omračovali dokolečka dokola opakovanou smyčkou, jaké že úžasné kanály vám dodají až do televizoru (všechny ty, co všichni ostatní).
Pojišťovna, která ústy stejnokrojovaných slečen mravokárně vybízela cykloturisty u osvěžovny, aby myslili na zdraví své i případné nebohé osiřelé dítky, byla oznojenými šlapálisty posílána vy víte kam. A v mé sbírce kuriozit se umístila i vyhlášená regionální hospoda, která na dvacet kilometrů vzdáleném náměstí rozdávala šťastným výletníkům… slevové kupóny na pečené koleno. Rozumíte, ani sodovku nedovezli, jen příslib slevy pro silné, kteří nepadnou a dojdou.
A přitom je to tak jednoduché: s jazykem na vestě nejsou nebozí spotřebitelé ochotni poslouchat, jak je zase lakuješ. Co jim takhle pomoct?
Neprodáváš ani pivo, ani mlsky? Tak nezlob a nerozmrzuj! Nemáš-li nic, co řeší nějakou aktuální potřebu, k čemu jsi?
Stoupni do zácpy a rozdávej studenou vodu. Pomož unaveným na chvíli spočinout.
Když to nejde, třeba najmi mikrobus a odvez je pět kilometrů od vlaku k místu festivalu. A pak si na tvůj brand vzpomenou – a s vděčností a příchylností.
I kdybys rakve prodával.
Zanechat odpověď