Baťa prý měl přes jednu halu písmem vysokým jak dva na sobě stojící Zlíňané výzvu NEČTĚTE RUSKÉ ROMÁNY. A na druhé vysvětlení: RUSKÉ ROMÁNY ZABÍJEJÍ RADOST ZE ŽIVOTA. Ale to byl Baťa, švec jeden prťácká!
Baťové zdá se nevymřeli. Ne že by tedy zakládali rodinné koncerny, to spíš mnoho takybaťů neustále vyučuje spotřebitele, jak by měli žít, co si myslet, koho volit a na koho se škaredit. Rozšafové v době, kdy vrcholila hysterie kolem alergií – víte, já mám alergii na hysterie! -, doplnili jídelní lístky svých knajp o promluvu, že všechna jídla, co se tu vaří, obsahují všechny alergeny a že slušnej člověk se zeptá kuchaře, jakýpak s tím štráchy. Jednoho maně napadalo, že i jídelák je v takových putykách jaksi navíc – proč rovnou nežádat kuchaře o rozhodnutí, jaký blaf nám uklohní?
Jiní rádi přeprogramovávají tiskárničky na účtenky. Jeden si zavtipkuje, že „dnes vás okrádal kolektiv pod vedením…,“ to proto, že ho načuřil rozhovor s ministrem, další píše hanlivá moudra o EET, třetí vybízí NEVOLTE KOMUNISTY.
A to jsou jen účtenky. Co teprve, když vám patří pivovar, betonárka, nebo smečka autobusů? Rázem máte médium pro své názory. S obchodním úspěchem se často dostavuje vnitřní přifouklost a přesvědčení, že úspěšný byznysmen oplývá též moudrostí až panwerichovskou, a veřejnost ve vlastním zájmu by měla dbát jeho náhledů na aktuální otázky, názorů i sympatií.
Jenže spojování obchodu a společenského kázání je stejně rozmazané a přismrádlé jako míchání obchodu s charitou: znáte to, za každý prodaný bazmek přispějeme korunou na nemajetné. Přispějte, a víc než korunou, ale nevažte to na můj nákup! Pokud chcete, abych se podílel, slušně o to poproste.
A s politikou či společenskými postoji je to stejné: je ti, magnáte, cosi proti srsti? Vyběhni, podpoř nadaci, stranu či hnutí – ale nevyskakuj si přitom na platící zákaznictvo!
Ruské romány klidně čtěte.
Ale nepředčítejte je cestujícím, i když se nemohou bránit.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď