Jedni vyznávají chytré, jiní – i takoví tu jsou – adorují opak, argumentujíce, že chytrých jsou plné regály, chrlí je i počítače, zatímco dobře rozpracované hloupé bývají cennější.
Nápad! Idea!! Satori!!!
Aniprt!
Adorace Velkých Nápadů je otravná. Tady je pár příkladů, a schválně, je to dobrý, nebo špatný nápad?
Udělejte to větší.
Udělejte to světle oranžové.
Zdvojnásobte objem.
Přidejte sekundární obvod.
Zdražte o 25 %!
Zkuste sokoly!
Nedává to smysl, že? Bez znalosti kontextu, bez pochopení produktu a kategorie, bez poznání potřeb zákaznictva – prostě bez souvislostí. Nápad sám o sobě není jako tlesknutí jednou rukou, hůř, jen jako vytažení sebe sama za flígr z louže. To uměli jen baron Prášil a poslanec Benda.
Stejný tah v jiné situaci může vést k opačnému výsledku. Stovky brandů upravily recepturu, aby se přiblížily chuti konkurence, pomohlo to. Coca-Cola upravila recepturu – a byl to největší průšvih v jejích dějinách. Přehršle značek zkusily v reklamách komentovat aktuální dění. Jednou to vyjde jak německý Sixt. A jindy to bžunkne jako Bernard.
Každý den na tisících míst nějaký marketér nebo komunikační pohůnek dostane ideu. Někteří to vylučují po veletuctech. A nikdo z nich neslyší rád krutou pravdu: nápad sám je bezcenný. Až nápad, který se odrazí od konzistentního směřování a dopadne do vytouženého sektoru, i když to mezitím vezme zkratkou a dvěma černými dírami, až takový nápad, u kterého se naráz všichni zasmějí a který hned vypadá jako easy peasy, snadný a nabíledni, tak až ten je cenný!
A když už se takový objeví, je potřeba ho vůbec zaslechnout, přes řev nápadářů, co chrlí jeden za druhým, a rozpoznat.
Kdysi mi jeden světově uznávaný klasik řekl, že nejlepší kreativní ředitelé nejsou ti, co mají ideu, ale ti, co najdou nápad, který bude do značky pasovat jako klíč do zámku.
I z nejpřitažlivějšího nápadu často vznikne nedopatření.
A z nedopatření se občas vykřeše opravdu dobrý nápad.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď