Na vojně je to jednoduché. Když chcete, aby vaši podřízení rytmicky hamtali, pohybujíce se kupředu, zařvete „Pochodem v chod!“ Když chce dopravní orgán vyzvat řidiče, aby dále nejel, velí mu „Stůj!“ Zadavatelé z toho neznámo jak, neznámo proč vyvodili, že na spotřebitele platí rozkazovací způsob taky. A je toho čím dál víc, ku škodě věci.
Zčásti je za tím už v našich sloupcích popsaná lenost. Je složitější spotřebitele pobavit, než mu nařídit „Zažij radost s…“ Vzbudit v něm touhu, chuť si vyzkoušet nový produkt a trochu si zablbnout, není jednoduché. Naštěstí existuje řešení pro neschopné – imperativ „Odvaž se…“
Někdy povel žádá reakci banální. Děkuji za „Buď v pohodě s novým produktem XYZ,“ budu i bez něj. Jindy představa, že se splní, co mi rozkazují, vyděsí. Nový model auta předvedli s důrazným „Prožij nečekané!“ Nečekané není to, co od auta čekám. V životě jsem jel pár auty, co mě zavezly do nečekaného, ale nevzpomínám na to rád. Jiné rozkazy, jako „Buď kreativní“, nebo „Nechtěj míň!“, se svým dopadem blíží floskulím „Mysli!“ nebo „Myj se!“
A schválně, jestli vás něco trklo. Obávám se, že procento těch, kdo se ošívají, protože všechny uvedené imperativy jsou tzv. na tykačku, nebude malé. Možná se s léty snižuje, protože si na soudružskozupácké tykání pomalu zvykáme, ale stále to není tón, jakým byste mohli mnoha cílovým skupinám imponovat. Dokonce ani argument, že většina komunikace například na internetu je 1:1, tuto nivelizaci neospravedlňuje.
Nejen z tykaček neomylně poznáte, že se nad vámi psavec nebo značka poněkud povyšují. I vzorným vykáním lze ukázat neúctu, vzpomeňme na jadrné vojácké „Kam lezete, Novák?“ Stačí napsat, uvidíte, že už si na průměrné výrobky ani nevzpomenete (přinesli jsme ti světlo, prosťáčku, žasni a tluč čelem o podlahu).
Milý tvůrče, máš rozkazy na tykačku rád, tak se drž následujícího patera:
Nerozkazuj!
Přesvědčuj!
Tykej si své partičce!
Nevytahuj se na spotřebitele!
A mysli!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď