Sezóna konferencí a jiných churalů marketingových mudrců vlastně nikdy nekončí. Mudruje se v zimě v zaměnitelných hotelových kongrescentrech, z podzima ve zrušených biografech, v létě na pontonech a zjara v dekadentních sklepeních.
Nejdřív lákají na známé huby, pak na super program a unikátní místo, nakonec na skvadru vlivného lidu, která se tam sejde, vy s ní znetvorkujete – a profit zaručen!
Poslední dobou masírka nekončí ani v den události. Tvítuje se o zlomkrky. Účastníci posílají na sítě wisecracky, kterých se řečníci cíleně dopouštějí, aby byli citováni, komentují omyly, přeřeky a blbé kafe o pauze. K tomu organizátor postuje, co mu přijde zajímavé, aby příště nalákal ty bloudy, co zaváhali. Takže někdy máte pocit, že konference, které jste se rozhodli vyhnout, přišla za vámi, chytila vás kolem krku, drží, nepouští a funí vám do obličeje.
Třeba, když se z tweetu konference, kde si povídají o značkách, dozvíte jen-to-tesat moudro:
„Síla značky ovlivňuje schopnost firmy generovat tržby a zisk.“
Chápete, oč jste přišli, když jste nebyli na místě, v okamžiku, kdy se toto Sdělení Shůry zjevilo a zhmotnilo?
Litoval svatý Tomáš, že se zasek‘ ve městě a na setkání se Vzkříšeným dorazil s pěknou sekerou a touhou vložit do ran?
Ach ano, první částí příspěvků je opakování banalit. Bez zákazníka není zisku. Mějte v krámě rozsvíceno, když chcete aby přišel. Dbejte, abyste pozdravili. Druhou kopu tvoří rozjuchané partičky s performancí na téma takhle to děláme, a jsme skvělí a hraví. „A protože jsme ty odvážní snickeráci, odpovíme jim naší jedinečnou snickeráčtinou,“ juchala mladá dáma nedávno.
Snickeráci, snickeráci, malované děti!
Z tweetů se to nejzajímavější určitě nedozvíte. Nejcennější není to, co se vyhlašuje z pódií. Co je na slajdech. Nejcennější neřve.
Nejcennější pro mne je, co někdo nerad zamumlá. Insight, zkušenost, ne vždy pozitivní. Něco, co není sebeprezentací.
Mumlaná moudra.
Pro ta stojí za to chodit.
Zanechat odpověď