Značky, které si už neuvědomují, proč začaly, jsou chodící mrtvoly, naznačuje jeden značkový myslitel. Má pravdu? A kdo by si měl uvědomit, proč značka začala? Její formální vlastníci, manažeři, anebo ti, kdo značky opravdu tvoří v hlavách a srdcích, tedy spotřebítelé? Je toto vědomí opravdu tak důležité?
Dobrá, jsou značky, kde je to klíčové. Ty které svou odlišnost a nabídku stavějí třeba na Otci zakladateli a jeho vizích. Pak je důležité, aby značka (na obou stranách) nezapomněla, proč vznikla. Doba se mění, technologie taky, ale ztratí-li taková firma étos, se kterým ji kdosi kdysi založil, přetváří se v měňavku korporátní.
Jenže je spousta značek, které takhle ani nevznikly. Vznikly, protože to tak dopadlo. Vznikly, protože jejich zakladatel se prostě chtěl uživit, a ono se to rozjelo a on to řídil až do smrti, anebo to prodal, a řídil to a řídí bezpohlavní management. Anebo to celé povstalo víceméně nedopatřením, jako následek slučování, ovládnutí jiných firem a zase prodávání částí businessu. Znám manažera, který řídil značku deset let. Přišel za jednoho majitele, pracoval pro druhou nevyslovitelnou skupinu a až po příchodu té třetí byl vyměněn za mladšího, nadějnějšího a levnějšího. Dvakrát prožil to samé: integrační procesy do mateřské struktury ještě nebyly dokončeny (takhle to líčil on, já si ani radši vůbec nechci představovat, jak to vypadá), a už byl ohlášen další vlastník.
A jak mohou vědomí, proč značka vůbec začala, udržovat ještě amébnější organizace, kde průměrná životnost marketingového ředitele je mezi patnácti a osmnácti měsíci? Kde časem dohledáte, co dělali v roce 2012, ale nikdo už dávno neví proč?
Značky, které vědí, proč začaly, ještě nezmizely pod nekonečným proudem rutiny.
Značky, které si neuvědomují, proč začaly, jsou už chodící mrtvoly.
Značky, které už ani neví, co dělaly, jsou zombies.
Chodící mrtvoly jsou neškodné, ale světem nepohnou.
Zombies vám ale sežerou mozek.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď