Nebojte se, bude to sice o vložkách – ale do bot.
Jednou jsme pracovali pro dovozce švýcarských hygienických a vonných vložek do bot. Mimochodem, skvělé, ten produkt bych mohl upřímně doporučit, ale proč zadarmo, že? S patřičným pohrdáním mi jednou řekl, že předešlé agentury, na které se obrátil, nezačaly řemeslem, ale chtěly rovnou řešit filozofii.
Filozofii vložek do bot? OMG!
Snažily se najít „styčné body s potenciálními cílovými skupinami“ a navrhovaly akci mezi turisty. Že by někdo na styku barevně značených turistických cest stál u umně potištěného stánku a přednášel o vložkách do bot. O pohodě nohy a filozofii zdravé chůze. Nabízel by letáčky a pár na vyzkoušení. A k tomu zřídit stránku o nohách, samozřejmě s blogy uživatelů, a spotřebitelské soutěže.
Dovozci se to moc nelíbilo.
Víc slyšel na nefilozofickou úvahu, že lidé o botách a pohodě při chůzi přemýšlejí tam, kde si buď kupují boty nebo příslušenství k nim. Že bychom začali na místech prodeje, než budeme filozofovat o styčných bodech.
Příště jsme se potkali v jednom městě na pomezí Čech a Moravy, abychom se, mimo jiné, podívali na typický kvelbík s botami. Byl tam, ale kdo o něm nevěděl, ten by ho přešel. Stála v něm usoužená paní, která si minule objednala krabici, a teď si dovozci stěžovala, že se to vůbec neprodává, lidi nevědí co s tím, a vůbec všechno špatně! Filozofovala, že tohle se chytí tak ve zmlsaném Švýcarsku, ale tady? V Jihlavě? Kdo to potřebuje?
Pan dovozce, v obleku za půl městského rozpočtu a s hodinkami Rado na uměle opálené ruce, si od kvelbařky půjčil židli, vynesl ji před krámek, rozložil na ni balení vložek, a jal se oslovovat kolemjdoucí.
Mistrný prodejní výkon! Nikdo neodešel bez jednoho či dvou balení. Za chvíli rozprodal celou krabici – a botobaba samým nadšením objednala celý kontejner!
Má ho tam nejspíš dodnes, jestli už nezkrachovala.
Filozofie vložek je krásná věc.
Jenže řemeslo prodeje účinnější.
Zanechat odpověď