Politik vždy hlásá spiknutí. Nepřátelé ho chtějí zdiskreditovat, zlikvidovat, a právě to je jasnou známkou, že to dělá dobře, jinak by se ho jisté kruhy nebály a nešly mu krku. Říkejme tomu paranoia politická.
Tato paranoia zachvacuje stranické sekretariáty od nepaměti. I v tak nepředvídatelné věci, když na přicházející členy grémií náhle kroupy spadnou, je jasno: může za to Srdínko s Brzlíčkem, pokud je k tomu nenaúkoloval lump Jaterka. Mezi stranami není rozdílu. Don Corleone se vyjádřil, že i kdyby jeho syna blesk srazil, viděl by v tom zásah pěti rodin – partajní tajemníci nesmýšlívají jinak.
A zkuste jim to vymluvit!
Paranoia není výsadou politických kruhů. Chytá se i života ekonomických subjektů. Až na to, že ji můžeme rozdělit na dvě. V lecčems protichůdné.
Je paranoia podnikatelská. Nápadně připomíná tu politickou. Cokoli se stane, je cílenou snahou nás poškodit, oškubat, do země zabušit. A spískali to Plicník a Žíla. Asi jim to nařídil Nožička. Spotřebitelé byli v omyl uvedeni, stěžovatelé poňouknuti, výsledky testů v tisku koupeny konkurentem Kolínkem a prodejní statistiky zfalšovány špinavými zvědy. Taková forma paranoie napadá podniky, řízené silným jedincem. Tvrdě bojujícím. Boxujícím. A také vyzyvatele a party, které jdou za otcem zakladatelem, který pro ně ztělesňuje Dobro oproti všudypřítomnému Zlu.
A zkuste jim to vymluvit!
Na opačném pólu je paranoia korporátní. Tak jiná! Korporace nevidí za propadem prodejů nekalé rejdy. Za výsledkem výzkumu nečuje nečisté prsty. V tom je přízemní. Propad ostatně lze mírnit vhodným kreativním výkazem do centrál, výzkum uzamknout kdesi v kvelbu. Korporátní paranoia je výhradně zaměřena dovnitř. Jestliže nám zkrouhli budget, je za tím klika šéfa produkťáků Pacičky. A za stěhováním naší divize do Horního Ztraceného je gang finančáka Patky. Zamítnuto? Ha, kdo nám jde po krku?
A zkuste jim to vymluvit!
Paranoia nebolí.
Jen konzumuje většinu kapacity postižených.
A zdržuje.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď