V mých očích by je to vlastně zlidštilo. Kdyby se to odehrálo takto: s potutelnými úsměvy nesli plakát, zarámovali jej a vystavili na nejviditelnějším místě u vchodu. Pak opět zasedli za své šaltry, tetelíce se v napjatém očekávání, kdy přijde první napálený hejhula. A kdybych jím byl já.
Jenže to bych od nich chtěl, aby se chovali jako lidé. Ve skutečnosti kdosi daleko v mocném marketingu zadal vývoj vizuálu a výrobu plakátu, někdo úplně jiný rozdistribuoval právě na tuto pobočku, kdosi místní pak poslušen jasného příkazu plakát vyvěsil.
A pak už jen nešťastníci denně seděli za okénky a mechanicky denně drmolili stejný dialog jako ten se mnou:
„Mohu si tu nechat ověřit podpis?“
„To musíte na nějakou větší počtu, to my neděláme.“
„Ale ve výloze máte plakát…“
„To je jen reklama, tady neověřujeme.“
Navíc se bezelstně přiznali, že nejsem zdaleka první, co je naivně vzal za slovo. A nejhorší je, že kdybych si u příslušných míst stěžoval, dozvím se pravděpodobně, že je to v pořádku, Česká pošta má spoustu netušených služeb a musí je dostat zákazníkům do podvědomí i tam, kde jsou schopni jen vydat lejstro, a ani tím si nejsem jist.
Jenže představte si, že by na hamburgrárně visel plakát s vyobrazením lákavého pokrmu, pro který si ovšem musíte dojít jinam. Vykreslete si, že v obchoďáku vám nabídnou akci, ale zajeďte si do Brna. A co že má být? Lžou snad?
Tady je příkop v mysli, hlubší než Mariánský. Velevážená instituce se chystá něco oznámit. Ve své jasnozřivosti uznala za potřebné promluvit k mase prosťáčků. Jen jaksi neprojevila dost pochopení pro prosťáčky individuální, stojící na daném místě v daném čase. Hovoří se jen pro zástupy všeholidu.
Po reklamách jejich poznáte je! Ne že by se nesnažili, ale mluví k masám. Možná, že v nich mají usměvavé modely, představující starostlivé přátelské sadaře a jiné podavače, ale ty úsměvy jsou poněkud nelidské.
Nelidské úsměvy nelidských institucí.
Na lidi kašlou.
Oslovují veřejnost.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď