Jednou jsem se plížil se psem na procházce. Den mrazivý, všude led. Já si dával pozor, ale teriérka si potřebovala uprostřed poklusu zablbnout. Poskočila, radostně ňafla – a vzápětí jí podjely nožky a ozvalo se klapnutí čelistí o zem.
Touha přidat ze zbujnosti nějakou tu frajeřinku do běžného poklusu je vlastní i značkám. Teď se třeba nespokojený zákazník se sloní pamětí domáhá satisfakce za službu, kterou banka slibovala napořád. Jenže napořád jí vydrželo než pět let. To bylo slávy, když se to zavádělo! A k jak nedůstojným výrokům se musí nyní uchylovat pověření bankomluvkové!
Nejsou v tom sami, bankéři, co je můžeme mít rádi. Kolik mrzení je s nejrůznějšími doživotními zárukami či aktualizacemi, které naučí jen to, že nejen kočky mají životů devět, kolik legrace se užije s navždy nejlevnějšími, s garancí nejnižších i zárukou nejlepších. Jako by šlo slíbit věčnost! I Arthur Guinness si pronajal nevyužité části pivovaru u brány sv. Jakuba nikoli navždy – nýbrž jen do roku 9000. Jaké to potíže s halasně vytroubenými sliby, které nejen nelze splnit, ale které ani zákazník neočekává, netouží po nich – a co hůř, ve většině případů jim stejně nevěří.
Podobně jako firemní právníci. Kdysi se mi podařilo zabránit, aby korporace s vytím šalmějů a bušením gongů nevyhlásila Trvalý Závazek Navěky Nezrušitelné Blbiny, kde hned pod tím bylo skromnějším písmem dílko jurisprudentů: „Tato nabídka Korporace může být kdykoli jednostranně předčasně ukončena…“ Nesoulad obou řádek místně příslušnému marketéru nevadil.
Touha si povyskočit! Někdy končí i u soudu, když si třeba Pepsi zablbla s žertovnou cenou v soutěži. Pokud si mysleli, že všichni vezmu nabídku Harrieru za 7 miliónů bodů z víček jako nadsázku, pak si to mysleli špatně. Nakonec si mohli oddechnout, soud jejich argumentaci přijal, ale bylo to vo fous.
Ze zbujnosti padají mládenci z koní i motorek.
Ze zbujnosti značky padají do pastí.
Ze zbujnosti jste rychle za hejhuly.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď