Je to strašné slovo. A strašný pocit. To nutkání. Francouzi mají rčení a Angličané meme o důležitosti nepromeškat krásnou příležitost držet ústa na zámek. Celý svět má nějaké podobné přísloví, my že nad zlato.
A celý svět má svrbění – a to většinou vyhraje.
Od řetězce s elektronikou, který výkonnostní marketing při prodeji čelovek zacílí na slovo brexit (a příště třeba na ptačí chřipka, ebola, zemětřesení nebo syfilida), přes ty rádobyodvážné kampaně, které nám mají dát najevo, že značka je angažovaná a má prst na žumpách doby, až po dlouhodobé projekty typu výrobce sýrů si dělá šprťouchlata z lidí, co věří hoaxům.
Kolik neudržených svrbění se trefí? Pár z tisíců! Někdy je to nepochopením cílové skupiny: šetřivé babičky válkou mezi českými hiphopery nezaujmete. A má cenu rvát milleniálům vtipnou podobu Miloše s Gustavem? Jindy jde o zjevnou nepřiměřenost žblemcu s nabídkou. Tuhle se ve specializované skupině se zlou potázal jeden hare kirš s úžasnou metodou získání dosahu, kterou vkusně nazval Napalm. I mezi sociálními manažery a marketéry tím vzbudil značnou nelibost. Ale kam se vkusem na prodejce úspěchu: už má metodu Nagasaki.
Nejčastěji dojde ke srážce korporátního ducha z dob, kdy Parkinson psal své zákony, s rychlým a zapomínavým vesmírem sociálních médií. Co platno, že firma a její agentura včas našli, co se šustlo, když se to ven dostalo v době, kdy si daný trend nebo meme anebo skandál pamatoval už jen sběratel kuriozit Lukáš Vychopeň? Na tři, co se v rychloburgrárně zasmáli nad plakátkem, který střídal češtinu s angličtinou, připadlo dvě stě těch, co jen vrtěli hlavou. To tu bývalo už dřív. Jistý pivovar si kdysi vzpomněl na Aničku Dajdou, když už z toho bylo dávno leda hajdy, na kutě ‘dou.
Navíc – kdo vám poví, že když zaglosujtete, budete přijati a vlídně pochopeni? Co když se dotknete kmene, klubu, klanu?
Svrbí vás?
Nechte to být.
Mluvte o svém: nabízejte, odlište se, prodávejte.
Fórky nechte komikům.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď