Nedávno se tu na velké akci ukázal Bob Hoffmann, jeden z velkých reklamních iluzionistů. Jak se zdá z ohlasů, předvedl vtipnou, mile provokativní show se spoustou triků, jak to jen umí. Opřel se do digitálu i kultu mládí. Oprávněně. A opřel se do značek. Zčásti oprávněně.
Značky jsou prý více milovány marketéry než spotřebiteli. Dokázal to výzkumem, podle něhož by lidem bylo buřt, kdyby 92 % brandů zmizelo. A přidal, že jiný výzkum nedokázal žádnou souvislost mezi sledováním nějaké značky v sociálních médiích a změnou nákupního chování.
Obé je jistě prozkoumáno, zváženo a nalezeno pravdivým, ale Hoffmann tady předvedl klasický trik: zatímco sledujeme pravičku vrhající holuba do vzduchu, nevidíme dva prstíky levačky, které z mezery v podšívce saka vytahují eso.
Ne, spotřebitelé nemilují značky. Jen tu a tam, když máme štěstí, milují jednu dvě. Když máme ohromné štěstí, tu naši. A jistě by jim bylo buřt, kdyby většina ostatních zmizela. Je spousta segmentů, kde spotřebitel žádnou značku nemiluje. Ba ani k nim není loajální. Jen podle nich výrobky a služby rozeznává.
Značky se rodí, sílí, ale také pokašlávají, chřadnou a umírají. Jako všechno na tomto světě. Asi znám díky profesi víc značkových mrtvol než běžný spotřebitel – ale věříte, že i mně je docela šumafuk, že už tu s námi nejsou? Dokonce i těch, na kterých jsem dlouho pracoval. Jestli vypadám, že po nocích hledím na úplněk a žalostně vzpomínám na Červený Drak, EuroTel a Paegas (první tři, co mě napadly), pak vás zklamu.
A značky mají ještě jednu vlastnost, pro které je sice zákazníci nemilují, ale pro niž je potřebují: pomáhají rozpoznávat špatnou zkušenost. V mém případě třeba jednou Hotpoint, no more Hotpoint. Sorry jako.
Jen hloupí marketéři si malují, že spotřebitelé značky milují.
Jen špatní marketéři milují mýty o tom, jak si brand buildeři malují, že značky jsou důležité.
Obvykle jsou to ti, jejichž značky opravdu nejsou.
Zanechat odpověď