Jen blbni!

Však to znáte: tisíckráte už se stalo. Jen blbni, pomyslíte si, a v tu chvíli se blbeček na hoverboardu nebo pipinka na bruslinkách poroučejí k zemi v úchvatném držkopádu. Podle stylu bylo poměrně pravděpodobné, že to tak dopadne. Obvykle následuje natahování moldánků a stížnosti na zlotřilost světa.

Jen blbni!

Neméně často si tak v duchu volávám na další značku, co se z ničeho nic rozhodne, že provede guerillu a virál. Spíš gorilu a virvál. A držkopád bude, o tom žádná! Snad jen moldánky se tahají až v soukromí, navenek to musí vypadat jako úspěch.

V teorii to funguje skvěle: uděláme Něco s velkým Ň, až se lidi na zadek posadí, pak jim dáme šokující vysvětlení, že jsme za tím my, a oni po nás budou – sami, rádi a bezplatně – dlouho mluvit.

Takže se jednou objeví žralok ve Vltavě u Karlova mostu, podruhé jakási zamrzlá koule na louce, potřetí video se samozvaným Supermanem z druhé ruky, co fackuje zlosyny, anebo když ani jedno z toho, alespoň video, kde Leoši Marešovi někdo pomaže kliku od ferrari hovenónem (to si nevymýšlím, tohle všechno proběhlo!).

Jenže přemíra zpráv, fám, podivností i falešností způsobuje, že vysvětlení buď už k cílové skupině nedoputuje, anebo doputuje, jenže pozdě, nebo si to hodně lidí už nevybaví či nespojí, v nejhorším nedbá. A tak lze ve výzkumech narazit na zmatené spotřebitele, kteří zaznamenali to Něco s velkým Ň, ale vůbec neví, jestli se jim to třeba nezdálo. Nechápou kdo, co, proč. Natož aby to přiřadili k určité značce.

Snaha získat pozornost pak vede k tomu, že proti výše naznačenému teoretickému postupu – samo a zadarmo – se to dělá úplně jinak. To, co se mělo samo od sebe šířit mezi cílovou skupinou, se tzv. seeduje za peníze. A na vysvětlenou se udělá další placená kampaň, aby prostoduchým natloukla do hlavy, že to Něco s velkým Ň nebylo jen tak něco s malým ň, nýbrž úžasně skvělou kampaní značky X.

Agentury i marketér, kteří na tom participovali, posléze sečtou všechny zmínky o akci – i ty typu „co tohle proboha bylo za bejkovinu“ – a daný mediální prostor a čas vynásobí ceníkovými cenami reklamy, a tváří se, že přesně tolik ušetřili. Říká se tomu metoda AVE – a je to jedno z největších lhaní si do vlastní kapsy v komunikačním businessu.

To, co za sebou podobné kampaně nechávají, je v lepším případě zapomenutí. V horším nejistota a znechucení: další nesmyslná podivnost veřejném prostoru. Zmatení a otrávení lidi, kteří to prostě nepochopili. A pranic netuší, proč byl žralok ve Vltavě.

Jen blbni!

Dokud si tak blbnou jenom značky, ať si blbnou. Koneckonců si blbnou většinou za své a ke své škodě.

Jenže stalo se módou těch, co jsou bystří, orientovaní, cool a in, aby si podobně utahovali z méně probuzených spoluobčanů. Tu jeden rozšíří hoax, že uprchlíci mají máslo na bumážku a zadarmo. A pak se jim vysměje, že naletěli. Zarputilé hlupáky, co šíří zprávy o infikovaných jehlách v kinech, o lécích pro Romy zadarmo a o imigrantech na střechách vlaků v Chebu to nevyvede z míry, ti by přeposílali i Godzilu u Kolína, krmenou osobně Bakalou, ale vsadím se, že zůstalo spousta lidí, ke kterým vysvětlení výsměchem nedoputovalo.

Nechali je v nejistotě: to je snad blbost, aby měli máslo zadarmo, ne? I když, v téhle zemi… Tady je přece všechno možné! A tak si to zařadí k dalším mnoha informacím a zlomkům informací, u kterých… prostě nevědí. A nemají ani tolik času a sil, aby pátrali. A možná ani nevědí, jak by to udělali.

Jen blbni!

Pak už se nedivím, že dost lidí ve výzkumech, kterých jsem byl účasten, v té úvodní, rozehřívací fázi, kdy se mluví o lecčems, pronáší podivuhodné postřehy. Třeba o tom, že se přece ten Peroutkův článek našel, bylo to v novinách. Našlo se to v Čapkově vile!

A vysvětlujte jim, že to byl čísi interní fórek, aby se zasvěcení zasmáli!

Vysvětlujte distingovanému intelektuálovi středního věku, že facebookové skupiny typu „Marek Eben mi dluží peníze“ či „Zdeněk Svěrák… (radši ani nepíšu co)“ jsou zase jen a jen legrací vědoucích pro vědoucí, že to píšou lidi, co se těší, až zafunguje efekt Streisandové (pokud neznáte ani ten, ani Godwinův zákon, jste vedle jak ta jedle!).

Jen blbni!

A tak s exponenciálně rostoucím množstvím hoaxů, fake news, blábolů a útržků informací stejně rapidně roste počet nářků nad nimi. A vina se hledá – kde jinde – jen a pouze u hloupých příjemců. Měli by si ověřovat zdroje! Pátrat! Dvakrát měřit!

Pikantní je, když to píšou lidi, kteří právě včera sdíleli znovu článek o tom, že zemřel vynálezce LSD: on teda umírá na facebooku každé dva roky, ale když ono je tak svůdné kliknout na Sdílet, než na článek a najít si tam, že byl vydán roku 2008. Když sdílejí neověřené citáty a motivační blivna. Když sami šíří – ironicky, ovšemže – humorné nepravdy, které se ale od ošklivých hoaxů pro hloupé liší tím, že „to přece každému inteligentnímu musí dojít…“

Jen blbněme!

Až dojde k držkopádu, třeba k volbám, co takhle nemohly nikdy ani ve zlém snu dopadnout, můžeme taky pěkně natahovat moldánky.

A spílat voličům, to pomáhá nejvíc.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s


%d bloggers like this: