Pendrekem na kritika!

Připomnělo mi to paní, která kdysi z otevřeného okénka auta před Kachlíkárnou – neboli ministériem vnitra – volala na příslušníka Sboru národní bezpečnosti, jenž se pokoušel uřídit chod chaosu na místní zlopověstné křižovatce: „Víš na co ty tady jseš? Na pendrek!!!“

A stejně tak na pendrek je reakce, které se mi dostalo od Marka Hlavici, výkonného ředitele Asociace komunikačních agentur, ke sloupku o nekonečnou, poněkud komickou snahu o nastolení věčného dobra, naposledy zvanou Férový tendr.

Dopřejme si ji v plném znění:

Férový tendr není (na) pendrek

Marek Hlavica, výkonný ředitel AKA

Komentář Viléma Rubeše (MSM 4/2018 s. 6) na adresu Férového tendru byl trefný. Jen kdyby z něj nezaznívalo: proč marnit čas pošetilým pinožením se za nedosažitelnou chimérou, Nechte věcem volný průběh. Ono se to samo vytříbí.

Férový tendr není zákonem, za jehož překročení stihne provinilce trest. Byť o tom radikálové mohou snít. Férový tendr má být souborem dohodnutých apelů. Jde o etiku (a možná i etiketu) výběrových řízení. I bazar má svá nepsaná pravidla, řečeno slovy Viléma Rubeše. Etika jako by dnes byla pojmem naivních moralistů a nikoli vodítkem v každodenní realitě. Ale etika vznikla z velmi praktických příčin. Jejich dodržování je výhodné, protože dává prostor pro spoustu jiných aktivit, které se označují slovem pokrok. Najdou se arci tací, kteří nedodržováním pravidel dosahují výhod. Média nás o tom informují dennodenně. Jenže právě to, že pravidla existují, umožňuje většině vnímat odchylky a poklesky.

A podobně je to u Férového tendru. Existují-li zformulované teze, lze o jejich váze a smysluplnosti diskutovat, upřesňovat je, zavrhovat, hledat alternativy. Na prohřešky upozorňovat. Férový tendr není instantní opatření, které srovná všechny naráz „do latě“. Takové opatření neexistuje.

Rychlá doba prahne po rychlých řešeních. Zapomíná se na to, že pravidla, která dnes pokládáme za absolutní – například nepřípustnost vraždy kvůli prospěchu – si těžce osvojujeme tisíce let. Absolutoria jsme dosud nedosáhli. Má tedy cenu se snažit? Nemají se všichni ti policisté, advokáti, soudci, dozorci a kdovíkdo ještě věnovat něčemu užitečnějšímu? Ale čemu vlastně?

Takže základní rámec máme nastolen: na jedné straně Dobro, Etika, Boj o zákon, Policisté, Advokáti, Soudci, Dozorci a Otcovský Pan Hlavica, na straně druhé osamělý pomýlený tupounek, jemuž je třeba blahosklonně vysvětlit, jak fungují dvoukřídlé dveře.

A teď tedy ke zkušenosti s pravidly pro tendry: oceňuji, že zatím se to vyvíjí lépe než předchozí pokus téže asociace. Ten skončil přepadem úředníků Úřadu pro hospodářskou soutěž, kterým se – pravděpodobně na popud velkých zadavatelů – nelíbil autoritativní tón nařízení, že pozve-li si klient více než tři agentury, žádná z členských agentur AKA mu tam nepřijde.

Jediný člen prezídia AKA tehdy nečelil úředníkům, kteří mu do kanceláře přišli zabavit počítače a korespondenci předáků členských agentur.

Já.

Protože už tehdy jsme to v naší agentuře odmítli podepsat. Mimo jiné proto, že by se podle těch pravidel ve většině tendrů střídalo pět sedm největších agentur. A zbytek z těch asi padesáti by měl smůlu…

Dnešní pokus je veden více v rovině etické, což je príma, má však jeden malý háček. Stejně jako ten předchozí sice obecně moralizuje, ale secsakra se rozchází s praxí, kterou členské agentury předvádějí.

V posledních letech se s asociací setkávám zvenku. Často jako poradce zadavatelů. A přiznám se, že se někdy stydím. Jak za výkony v tendrech, za zaměnitelné prezentace, ale hlavně za všechny ty telefonáty: jak to, že jste nás tam nevzali? Půjdeme do toho, a nebudeme chtít nic! Ať vyhraje kdokoli, my to dáme o 30 procent levněji! Když si vyberete nás, nebudete škodný! Domluvíme se, mrk mrk mrk?

Začněte u sebe, milé agentury, a nebudete škodné!

A pane Hlavico, ne, nenastolujete zákon, ani nejste advokátem nebo soudcem. Jste placeným tajemníkem profesní organizace. Osmnáct let jsem strávil v agenturách, které byly jejími členy a osm let jsem sloužil v jejím prezídiu.

Myslíte, že když se mi dvakrát ve dvou týdnech (o tom druhém případě si povíme, až vaše reakce vyjde) snažíte okopat kotníky, že se leknu?

AKA v posledních letech připomíná malé děcko: když si jí nikdo nevšímá, pláče. Když se jí věnuje pozornost, vzteká se, že to není slepá adorace.

Pokud chcete tu, běžte za maminkou.

Já jsem jen starej prostořekej strejc.

A ten je pro adoraci na pendrek!

Jedna odpověď to “Pendrekem na kritika!”

  1. jozefbarkoczi Says:

    Reblogged this on BARKOCZI.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s


%d bloggers like this: