Co se stalo v Las Vegas, zůstane v Las Vegas. A co bylo na stag party, to si radši nikdo nepamatuje, i ten jeden, co si to pamatuje.
A stejná Hranice Zapomnění by měla být mezi kuchyní a lokálem! Ve městě, kde žiju, je v koutě náměstí takový podniček. Dlouho nic, pak se to rekonstruovalo, potom si to vypůjčilo slavné jméno, ale ani tak se to neudrželo, a hopla, už to zase má jiný název. Nezapamatovatelný. Asi i proto se odhodlali vrazit peníze do Facebooku. A na nás, místňáky, míří sponzorované příspěvky. Zprvu několik apetajtlich fotek, jenže se jeden nedozvěděl nic. Ani otvírací hodiny. Pak denní nabídky, podezřele levné a bez rázu. A pak to přišlo.
„Hledáme servírku a pomocnou sílu do kuchyně,“ zaplatili si další zprávu.
A co je na tom špatného, podiví se IT odborník, matfyzák či kterýkoli jiný sociální hlušec. Koneckonců i tu servírku přece logicky hledají tam, kde působí, ne?
Ne, nikoli a hovzase ne! Co se děje v kuchyni, má zůstat v kuchyni! Dosud mě nepřesvědčili, abych tam strčil nos, a už mi dávají vědět, že je to možná předčasné – ještě nejedou v plném obsazení –, možná už pozdě – třeba je to předehra k další změně jména na štítu –, anebo prostě bezpředmětné – do dupáren, kde se otočí mančaft každý týden, nemám důvod chodit.
Provozní problémy nepatří do kanálů, kterými slibujeme spotřebiteli, že splníme jejich potřeby. To, že hledáme servírku, nepatří ani do placené komunikace v sociálních médiích, ani na prosklené dveře provozovny. To, že se taháme s úřady o povolení ke zprovoznění jednotky k vysušení hoření, nepatří na web značky. A oblíbené „držte nám palce, že i v takto ztížených podmínkách pro vás připravujeme…“ – to je sebevražda.
Co se děje v kuchyni, nechť zůstane v kuchyni.
Spotřebitel si ji chce představovat takovou, jaká má být: čistou, voňavou, ideální. V jeho představě v ní nechybí ani onen malý učedník, omývající zeleninu.
Kdo inzeruje, že se mu nedostává podmínek k výkonu, je sebeškůdce.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď