Jeden český showman – už je dávno v Pánu – měl zajímavou průpovídku. Že prý jeho největším neštěstím je, že umí skoro všechno skoro tak dobře jako někdo jiný. A měl pravdu, skoro stejně tak dobře to všechno uměl, od hraní na hřeben, přes zpěv vlastnoručně sepsaných kupletů až po přednášení vtipných monologů.
A měl pravdu, bylo to jeho prokletí, protože nejenže nic z toho neuměl líp než kdokoli jiný, a ještě hůř, celek těch skoro dobrých výkonů neuměl předělat v něco, co by bylo tak dobré, že by nikdo jiný buď nedělal, anebo to alespoň nikdo jiný nedělal tak dobře jako on.
Takže zůstal milým parťákem v desítkách show a zábavných féerií, kterým dominovali větší hvězdy.
A skoro všechny značky se mu skoro snaží vyrovnat.
Mám několik oblíbených stálic: raduji se třeba z jedněch trendařů. Není na světě novinky, po které by neskočili jak hejl po skořápkách. Budeme mít nabušené CRM (než zjistíme, co to žere času, pracovníků a peněz). Předěláme pobočky na zelené (vyšly z toho omyvatelně béžové, jako ostatně vždycky). Zavedeme šest youtube kanálů! Pojďme do Snapchatu! Budeme prudce lokální! A navzdory tomu hned uděláme Avocado Week! Aplikaci do mobilu (se kterou nepůjde nic ovládat, ale bude ňuňu)! Kde máme influencery, honem mi nějaké sežeňte!
Baví mě portfoliáři: ještě neumíme udělat ani jedno pořádné pivo, ale už IPA i stoutu zavádíme variantu s čínským čajem a japonskou pálenkou. V Indii mají i variantu gupčačamba – ta by nám vhodně propojila v portfólu limonády s projímadly…
Laskavě žasnu nad službaři: co ještě nikdo v okolí nenabízí? Garance původu, ceny, dodání, vratky? Málo? Co třeba: nechutná-li vám náš oběd, odnese vás kuchař na zádech zpátky do kanceláře?
A ze všech tak dynamicky udýchaných lidiček lze vyčíst základní sdělení:
Jsme dobří.
Totiž, teď přijde ono skoro kouzelné slůvko: skoro.
Skoro tak dobří jako ti, co jsou opravdu dobří.
Skoro jsme dosáhli zisku.
Skoro nám to vyšlo.
Skoro jsme to dali.
Zanechat odpověď