Nemusí to být zrovna cílová rovinka. Taky posledních pět minut hracího času, poslední střídání, ať už tam máme ta sportovní přirovnání všechna. Neblahý zvyk českých sportovců: už už to vypadá, že by i vyhrát mohli, ale těsně před závěrem jaksi zvadnou.
Nedávno mi jeden nešťastník popisoval návštěvu luxusní restaurace. Něco, co se nedělá každý den. Zážitek na dlouhou dobu. Večeře ve dvou, skvělé víno, útrata za několik tisíc, ke které se právě chystal přidat poměrně vysoké spropitné – jenže v té chvíli pan vrchní položil osudný dotaz: „A pečivíčko nějaké bylo?“ No, za pečivíčko dostal požadované desetikoruny, ale spropitné se podivuhodně smrsklo, stejně jako hostovo nadšení z podniku.
Cílová rovinka rozhodla.
A značky to chytají také.
Chystá se otevření nového showroomu. Vybrané klientele chodí nápadité pozvánky, po drátech i běžnou poštou. A je tu den X, lidé skutečně dorazili… Ale ne do showroomu. Jen poblíž. Protože nikoho nenapadlo, že od civilizace vzdálená hala v polích má okolo tak s bídou deset parkovacích míst… Ostatní jen smutně kroužili – a zase odjeli.
Vyvoněný časopis v křídě pořádá výroční recepci v letohrádku Hvězda. Aby to měli V.I.P.-ové a celebrity s plným dojmem, od brány obory, tou dlouhou a štěrkovou cestou je k letohrádku smyčkou vozí několik kočárů s koňmi. Ale jen na začátku večírku. Zpátky, v noci, milé dámy v drahých botičkách a důležití pánové v lakýrkách, šlapejte štěrk!
Navnadit, zaujmout, natěšit – a pak pr!
Takové úsilí, jaké věnujeme spotřebiteli. Jeho mysli, jeho pozornosti, jeho srdci. Dovedeme ho až k nám – a pak to zahodíme. Slíbíme dárek, nedáme, slíbíme slevu, není, nalákáme na výjimečné – a je to „jako dycky.“
Těsně před koncem. Jenže jak panwerichovsky poznamenal trousič mouder, baseballista Yogi Berra, „It ain’t over till it’s over.“ A jak řekl Solón, „celek se pozná až nakonec.“
Až když je nakoupeno
Až když je zaplaceno.
Pád v cílové rovince se pohárem neodměňuje.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď