Představte si, jak někam míříte v automobilu. Za obchodem, nebo příbuznými, to je celkem jedno. Západ slunce, tma se šíří, únava roste. Zastavíte u čerpací stanice a máte běžné tužby: natankovat, vyčůrat, kafe si dát.
Tu si všimnete, že kolem visí vlaječky s číslem 60 – a k vám přistupuje dojatý muž, který začne deklamovat:
„Jste to vy, kdo nás žene vpřed už šedesát let! Vy, kdo nás inspiruje k novým myšlenkám. Vy, kdo posouvá svět kupředu.“
Stát se to mně, skáču do samohybu a ostrým smykem s děsem v očích ujíždím do noci. Ale nebojte, u pumpy se nám to nestane. Zato v TV, tam ano. Mimochodem, k tomu si nechali natočit opravdu moc pěkné obrázky. Jenže firma holt slaví výročí – a tak se oděla do důstojných frází.
Má to několik malých háčků: první už je samotné výročí. Stejně jako v případě jiných značek, které začaly v reálném socialismu, anebo si jim, zestátněny a zase zprivatizovány, prošly, to zdaleka nezní tak dobře, jako když narozeniny slaví firma, co si svou velikost, slávu a dlouhověkost vydupala sama. Benzina (neboť o ní je tu řeč) vznikla v roce 1958 nejspíš rozhodnutím strany. Monopol. To je historie, na kterou chce upozorňovat?
Jenže ani dlouhověkost skutečných firem není zárukou světlé budoucnosti, že? Seagram nebo Barings Bank by mohly vyprávět, kdyby ještě byly mezi námi.
Hlavní chybičkou celého tohohle nedopatření je srážka mých potřeb coby zákazníka s jejich frází (protože myšlenka se tomu říct nedá). Já natankovat, vyčůrat, kafe – a oni hned, že je ženu vpřed, že je inspiruju, ba dokonce že posouvám celý svět.
Ale já je nechci hnát vpřed! Nejsem pastevec brandů, ať se ženou sami tím, že budou mít úspěch díky skvělým službám. Já nechci poslouchat, že je inspiruju. Já to mám poznat z toho, že budu spokojen s plněním mých potřeb a tužeb. Čili natankovat, vyčůrat, kafe. A možná umýt vůz.
Posouvání světa nechme na jindy.
Fráze se srážejí s potřebami.
Šedesát let jsou na trhu – a pořád nepochopili proč.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď