Bývaly doby, kdy byl byznys sám o sobě cenností. Jen se tomu říkalo podnikání – anebo podle nejslavnějšího ševce batismus.
V módě byly ódy na silného muže (odpusťte šovinismus – tehdy se ještě o ženách moc nehovořilo), který tváří v tvář krizi neumdlévá, ale podniká – a dává tak živobytí nejen sobě a svým blízkým, ale i zaměstnancům a dalším zúčastněným. Nechme stranou, nakolik to byla idealizace, přehlížení sociálních rozporů, ale většině lidí to imponovalo.
Marnosť nad marnosť.
Byznys sám už nestačí. Je zapotřebí ho přiodít, aby znovunabyl lesku.!
Jedni jdou na to s vizemi. Nový Baťa už není podnikatel, ale praktikující vizionář: Steve Jobs sice zemřel, ale denně znovuožívá v tisících nápodobách, co v ruce drží bazmeg a ve svetru ho předvádějí davům. Další se inspirují jeho – buďme upřímní – sociopatickými rysy, a ve zkratkovitém myšlení věří, že když taky budou sociopaty, genialita se už dostaví sama.
Druzí zaštiťují byznys Velkým Dobrým: od fair trade po moji oblíbenou formulku „koupí tohoto bazmegu přispějete troníčkem na (dozajista něco správného).“ Kdo by nechtěl přispět na správné?
Jiní se chvástají národností (ryze český podnik), náboženstvím (ryze křesťanská firma) či politickou ideou. A většina má svou FILOZOFII. Až po ty už řečené vložky do bot.
Nic proti tomu. Ale když se nechám slyšet, že můj byznys není obvyklý, ušmudlaný pro zisk a živobytí mně, rodiny, spolupracovníků, partnerů a v podobě daní i státu, pak bych měl být secsakra konzistentní.
Jsi budhista? Nenech se chytit při praní zisků v Panamě. Nepoužíváš dětskou práci? Pak neplať ani prodavačkám mizerný plat! Jsi pro rovnost? Chválím, ale pak musí dojít až k uklízečkám!
A hlavně: jsi pro byznys dobrem pomazaný? Tak ať tím dobrem nezakrýváš špatný byznys!
Co je mi po fair trade, když káva není dobrá? Co je mi po příspěvcích na Velké Dobré, když se výrobek za tři měsíce rozpadne?
Dobrem pomažeš jen dobrý byznys.
Ten špatný pomaže se sám.
Zanechat odpověď