Zdá se, že letošní rok dostal konečně svou jedinečnou mantřičku: značky prý čelí krizi důvěry. Znalci se na tom shodili, mnozí již o tom vydávají knihy a diskusních panelů proběhlo víc než reklam na mistrovství světa. Tedy ve velkém světě.
U nás v Kocourkově se to pravděpodobně tolik neujme. Ono těžko pociťovat náhlou krizi důvěry ve značky, když spousta brandů žádnou důvěru ani nemá. A ani neměla. Spousta z nich se nedostala ze zóny „kupuju to, protože to za ty peníze celkem ujde.“ Některé ani ze zóny „jé, oni ještě žijou?“ Známe značky, které rok co rok tzv. repositionují. Jednou doleva, jednou doprava. Jinými slovy skáčou jak splašené kozy. Jeden rok vtipno pro ty mladé, druhý rok zdůrazníme tradičnost a českost. A třetí rok si uděláme legraci ze spotřebitelů.
Ruku na srdce, kolika značkám důvěřujete vy? Tak moc, že byste je bez většího přemýšlení, váhání a rozpaků podpořili ve chvíli, kdy by je před vámi pomlouvali. Dopočítáte se aspoň pěti? Tří? Nebo list zůstane prázdný? A naopak: věříte, že by se vaše důvěryhodná značka postavila za vás? Že se k vám neobrátí zády, jedva to bude pro ni výhodnější?
Jistá značka rozvozu potravin nedávno připravila svým věrným dále od velkoměsta pěknou ránu. Jen tak mimochodem, větičkou na konci potvrzovacího mailu, jim oznámila, že tato objednávka byla poslední, dál už do dané lokality dovážet nebudou. Odmrštěná zákaznice, která mi to vyprávěla, se pak podívala na stránku, kde si můžete zjistit, jestli k vám přijedou. A když zadala adresu, dozvěděla se, že mají dobrou zprávu, že určitě přijedou.
No, nepřijeli.
Nedávno jsem si četl ve výzkumu, proč spotřebitelé – ani dnes – nemění své banky. Protože se – i dnes – bojí, že s tím bude mrzení. A pokud by mrzení opadlo, změnili by? No jéje, okamžitě!
Sbohem, důvěro, sbohem, značko.
Důvěra je křehké zboží. Stačí jedna neobratnost, jedno povýšení se nad zákazníka, a něco, co jste budovali dlouho, je v cukuletu pryč.
Ale nelze přijít o to, co jste nikdy neměli.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď