Poslední dobou čtu články o šikovných dědech, ženách, synech, matkách, rodinách, sousedech a partách.
Někdy mám pocit, že každý druhý míchá sirupy a každá druhá vaří marmelády. Všude dokolečka vůkol pečou se zákusky, vyrábí se domácí limonáda, sýr, babiččina vodka – a praží se káva.
Tak proč, mohl bych se ptát, zůstane mnoho z nich v zárodečném, řekněme hobby stádiu? Proč nepřetvoří své úsilí v takový – nebojím se říct globální – úspěch jako má například Žufánek?
Protože v jedněch to je, v jedněch to není.
Jedny baví hrát si. A to je dobře. Nové receptury, postupy, příchutě, formičky, nové verze a variantičky a – já to sice nesnáším, ale u domácího zapékání to snesu – nové line extensions.
A druhé – ještě navíc – baví prohlédnout, co z toho má či nemá na trhu ohlas Co se lidem nějak podvědomě zamlouvá, a co – přestože by měli být nadšeni – víceméně ignorují. A dokážou své nápady a zlepšovátka požadavkům zákazníků přizpůsobit. A prodat jim to.
Ejhle! Teď to slovo padlo. Ti jedni vyrábějí, na trh dodávají, trh vylepšují. Ti druzí – nadto – prodávají. Trh ovlivňují.
V jedněch to je, v druhých to není.
Jako v koze.
A pak ti první se mrzí na pana Mateschitze, když k nim pronikne zpráva, že Red Bull osobně nevyčaroval tak, že by ho namíchal v garážní laborce.
Ti druzí se před ním skloní, jak mohl takovou okrajovou věc dostat až do vesmíru!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď