Říká se tomu kritizovat nešvary – a já to slovo nějak nemám rád.
Ve snaze zviditelnit se se tak chovají i některé značky. Bernard, než se dal na slizko erotických dvojsmyslů, chtěl tepat nešvary aktuální. Netepal, spíš kvokal.
I jiné značky se snaží bojovat s nešvary. Jedny tzv. boří mýty (to už jsme probírali), jiné se odvážně pouštějí do svého vlastního businessu a snaží se diferenciovat tím, že ony tak ošklivé věci nedělají. Anebo ukazují, jak je jejich obor těžký, pod heslem „a s tímhle já tady musím žít!“
Jedna realitní kancelář hrdě prohlašuje, že oproti jiným ona neúčtuje provize. Aha, a z čeho tedy žije, řekne si zákazník. Odpověď mu dojde: ze mě, jen jinak. O autobazaru, co psal na zdi, že u nich se tachometry nestáčejí, jsme si už také povídali.
Majitel jedné poměrně prosperující restaurace neustále zveřejňuje stesky o úrovni lidí, co se k němu hlásí do práce. Lžou v životopise. Když mají, nedorazí. Když dorazí, nemehla jsou. Když ne, přijdou nacamráni nebo ve sjezdu. A třeba v půli směny odejdou a už se nevrátí. Majitel doufá, pravděpodobně, že ocením, jaký je hustokábrt, a navíc ho polituju, jak to má těžké, aby za těchto podmínek udržel kvalitu. Jenže mě utvrdil, že k němu nikdy nepůjdu. A proboha proč, když nemám jistotu, zda mě tam vůbec někdo obslouží, anebo mi uvaří?
Další podnikavý muž chtěl dokonce vzdělávat své zákazníky, aby mu tam nelezla nevycválaná individua, co nevědí, jak se v lepším podniku chovat. Myšlenku Akademie vycvičeného hosta však – jak se zdá – trh nepřijal.
Kritizují nešvary – sami jsou nešvaři. Rachtají se v bazéncích a ukazují, jak je voda špinavá.
Coby spotřebitel nechci být utvrzován v pocitu, že mnou hospodský pohrdá, že mě v restauracích obsluhují zhvízdaní tajtrdlíci, nebo že jsem majitelem značky poučován o správném náhledu na politiku. Coby spotřebitel čekám, že mi nabídnou a přislíbí.
A oni mi přislíbí než nešvar.
Nechci chodit k nešvaři.
Chci tam, kde mi dobře uvaří.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď