Jsou značky, které se tváří, jako když otevřenost a naprostá transparentnost jsou jejich druhá nebo třetí, u křtu či biřmování získaná jména.
Kéž by to byla pravda, tedy ve světě, kdy by pravda osvobozovala, ne umrtvovala. Většina značek se naopak chová, jako ta dávno prostřílená tanečnice. Chtěla něco zjistit, nezjistila nic – ale zabili ji, protože tak to měli nastaveno.
A tak to má nastaveno i soudobý marketing.
Řekli jim, „Zkoumejte!“ a tedy zkoumají!
Kolik lidí přišlo zleva, kolik zprava, jak dlouho se dívají na náš nový srdcervoucí headline „NYNÍ VÍCE NEŽ KDYKOLI PŘEDTÍM!“, který budeme vbrzku A/B testovat oproti druhému sloganu, za který zejména lobovalo skoro celé ejčár, totiž „KDO S NÁMI PRÁCI ZAČÍNÁ, S NÁMI SDÍLÍ I VÍTĚZSTVÍ!“
Jako Mata Hari zjistila spíše polohu jistých orgánů důstojnictva, než že by zaměřila jejich divise, tak i tyto výzkumy spíše pochopí náladu v hauptštábu než mezi zákazníky.
Neboť mezi oběma zkoumanými slogany není rozdílu – oba jsou naprosto nulové. A testujte A/B mezi 0/0! Zkoumejte však dál, a dozvíte se, jak se moc první nic liší od druhého nicu.
Soustřeďujeme se na naprosto nepodstatné otázky, necháme je zkoumat a zasedáme v nesnesitelně mnohoobročnických komitétech, které mají na základě těchto planých výzkumů vytrčit další směr.
Proč se nezeptáme na věci, které nás opravdu trápí? Rozumí náš potenciální klient tomu, co mu chceme nabídnout? Má to za důležité? Bral by to? Dokáže naše kokrhání na trhu odlišit od šumu pozadí? Od nabídky konkurentů? Ba je mu to snad dokonce i milejší? Nevíme.
Místo toho ptáme se na slogany. A na potenciál rozvíjitelnosti.
Otázky, na které bychomse secsakra ptát měli – a někdy i chtěli – jsou otázkami, na které se zeptat nemůžeme. Kdo by se na ně otázal, se zlou by se potázal!
Kdo se ptá na podstatné, zahrává si s loajalitou.
Kdo zpochybňuje obecně přijaté pravdy, je potížista.
Dobrá značka je vždycky potíž!
Zanechat odpověď