Byl jsem u smutného konzilia. Seděli jsme jak sudičky u kolébky. Ale ne kolébka, rakev ubohá to byla. Ta značka ještě žila nežila, byla nebyla, nějak vegetovala. Jako nešťastník v bezvědomí na přístrojích.
Odpojit, nebo dál podporovat?
To bylo slávy, když se začínalo! Pravda, byly tu kritické hlasy. Přesněji jeden. Můj. Nelíbil se mi ani matoucí název, ani branding, který nezdůrazňoval, že se jedná o nový, originální produkt, ale vypadal spíš jako šestnáctá line extension mateřské značky. No, nebyl jsem vyslyšen, byl jsem spíše zdvořile odveden. Optimisté nestojí o šťourala v mozkovém trustu.
Nová značka vystartovala s nadšením, ale průběh spíš připomínal launch Segway. Velké očekávání, velká nuda, nalej vylej.
A po letech jsem byl – ke svému překvapení – přizván do smutného kolokvia, dumajícího o smrtelnosti brandu.
Nechat, nebo zaříznout? Pro obě možnosti bylo argumentů, no jéje!
Nechat! Však se to zaplatí, jen to nevydělá. Tak to nechme, dokud to má alespoň nějaké tržby. Pár desítek lidí to uživí, a aspoň máme ještě jeden bod na seznamu produktů a brandů.
Zaříznout! Už takhle je bort těsně nad vodou, stačí když přijde jedna malá krizička, o jednoho velkoodběratele méně – a budeme do každé palety házet několik tisícovek ztráty.
Velký šéf poslouchal s podivným úsměvem. Pak debatu ukončil. Že je bezpředmětná. Produkt musí jet dál, protože nějakým omylem jsou na něj skladem obaly do roku 2028. Na můj zvídavý dotaz, proč se tedy scházíme a pálíme zbytečně kyslík, odvětil, že musíme najít řešení, aby to nevypadalo jako nedopatření. Aby to vypadalo, že produkt a značka nestagnují.
Z nedopatření záměr!
No, zase jsem se tiše vypařil, protože jsem se bál, s čím optimistické sudičky přijdou. Nemýlil jsem se. Když ti kulhá jeden produkt, dej mu dva bratříčky! A tak k modré přibyla zelená a béžová varianta.
A leží tam na přístrojích všechny tři. Hezky vedle sebe.
Možná jich přibude ještě devět – a až pak to někdo vypne.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď