Minulý týden mi připomněl starou hlášku: „Jsou skvělé reklamy, výborné, dobré, nemastné, špatné, strašlivé – a reklamy s Jágrem.“ Neztratila na platnosti, ta poslední, na kotel, zajela i ve svém ranku ještě hlouběji.
A vzpomněl jsem si na reklamy, které vídám posledních sedmadvacet let, po které se na stavu oboru podílím i já. Ne na všechny. Na ty nejtrapnější. Kdysi jsem si myslel, že diletantství, zdánlivě na světě zapomenuté z časů Pana Vajíčko, časem vymře, přinejhorším se svými tvůrci. Jak naivní představa!
Už dávno vím, že je věčné.
Žasli jsme začátkem 90. let u reklam na kupónovou privatizaci, u inzerátů na boty Péřový krok, nebo u neuvěřitelné betacamové záležitosti, která měla propagovat katalog podnikatelů Grátis (u vikslajvantového stolu v hnusném prostoru sedí nařvaný opocený chlap s fotbalistickým mastnoúčesem, náhle vezme do ruky onen katalog, co byl tak grátis, že pak už brzo nebyl, píchne do něj prstem a mocně zařve „To je vono!“).
Tohle přece nemůže nikdo vzít vážně? Za tohle někdo dá peníze? Vidíte, a vzali, a dali!
Trapnost mnou projížděla jak výboj blesku, když jsem sledoval, jak prodávají Tomu Naturu příslibem, že rodinka nevkusných lidí, sestavených z mistrů šmíry, s ní půjde na tůru. Naturu – na tůru, chápete?
Tohle přece nemůže nikdo vzít vážně? Za tohle někdo dá peníze? Vidíte, a vzali, a dali!
A takhle teď koukám na kotel s Jardou. A na stovky papundeklových rodin a srazů fousáčů v zaměnitelných barech, co si připíjí zaměnitelnými lihovinami. A na nevtipné hry dvojsmyslů. Že jako zažijeme gorilování a k tomu si dáme Peevo. Nebo „prostě jen pivo.“ A u věčného „zažij“ a „vychutnej“. Na celovečerní festival převleků jednoho fousatého režiséra. Na stárnoucí sexuology, co propagují cokoli od pilulek po víno. Na… (cokoli vás napadne)
Tohle přece nemůže nikdo vzít vážně? Za tohle někdo dá peníze? Vidíte, a vzali, a dali!
Příboje stupidity je věčný.
Chytrým poslouží jako zdroj energie, hloupé roztříští o útesy.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď