Kdysi jsem psal o marketérech, kteří se rozhodli oslovit mladé, aby jim řekli, že jejich značka obchodu je tradiční. Navíc jim tam vlivem lokality chodila spousta cizinců, takže těm chtěli říct, že i když je vlastní ze zahraničí, jsou tradiční značkou českou. Česky, samozřejmě, však on se cizák doučí nebo doptá.
A výzkum, kterým by si zjistili, kdo jim to tam tedy leze a proč, a kdo uvažuje o tom, že by tam zkusmo vlezl, si promyšleně naplánovali až po kampani.
A teď jsem si na to vzpomněl. V sezení s potenciálními klienty. Prý, výzkum uděláme až po kampani. Abychom viděli výsledky. Výsledky čeho, tázali jsme se. Kampaně, odvětili šťastně. A jak je rozpoznáme, chtěli jsme vědět. Z toho výzkumu přece, odvětili rafinovaně – a bylo.
Toužíme vám říct, co jsme si vymysleli, že byste secsakra měli chtít slyšet. A přitom netušíme, co si myslíte, co víte, co považujete za jisté, i kdyby to byl nakrásně předsudek, a co aspoň tušíte. A netušíme, co máte rádi, co nemáte rádi, co vás odpuzuje, například na nás, a co je vám buřt. A jsme si jisti, že my vám nejsme buřt, protože prostě jsme to my, a tak by vám to buřt být nemělo, když už Bohu budiž žalováno nedokážeme zařídit, aby vám to buřt být nesmělo.
A vás by mělo zajímat, co jsme se rozhodli, že byste o nás měli vědět, a navíc si vás po kampani přezkoušíme, a běda, jestli neobstojíte, protože v takovém případě bychom to do vás museli natlačit znovu a hustěji a hlasitěji, a my vás tu písničku naučíme…
Jeden tlačič m to řekl doslova: „A proč by mě mělo zajímat, co si myslej‘, když já přece vím, co si mají myslet!“ Nemysleli si to – a dali mu to najevo tím, že ho přehlídli jako krajinu.
A tak vzniká to krásné nedorozumění: značky hovoří o něčem, co by si jejich potenciální zákazníci měli myslet, a snaží se je opravit, ale potenciální zákazníci nejsou ani potenciální, protože si nemyslí nic, anebo něco úplně jiného. A především nevědí, proč by si měli cokoliv myslet o značce, která se zoufale míjí s jejich životy a potřebami, s jejich přáními a obavami. A mele si svou.
Před kampaní, při ní, a i když skončí.
Po kampani.
Jako po bitvě.
Pozdě.
8.4.2019 (13:10) |
Dobré 👍👍