Bigvilik's Brand Building Blog

Nemám ponětí, kolik lidí si koupilo knihy Patricka Modiana, autora nostalgických a podmanivých příběhů o hledání identity, od okamžiku, kdy získal Nobelovu cenu, ale tuším, že za těch pět let asi tolik, kolik lidí si za jeden den pořídilo knihy Dana Browna.

V literatuře je to pravděpodobně v pořádku.

Konají se hudební festivaly, soutěže, rozdává se podpora skladatelům – a mezitím lidé zvesela poslouchají Duo Jamaha.

V muzice je to možná v pořádku.

Na svátku náročného filmu se zasvěcenci kochají Křižáčkem (myslel jsem, že si utrpením a nudou ukoušu předloktí), zatímco davy stojí u kas na iksté Babovřesky. Film je pro nás nejdůležitější umění, řekl Uljanov, a je to asi v pořádku.

A proto mě tak kdysi překvapilo, když jsem coby jarý junior vyrazil poprvé na reklamní festivaly – a ony tam vyhrávaly commercialy, které jsem s klidem mohl pustit komukoli, kdo nečetl ani Kotlera, ani Naomi Klein, a oni nejenže si neokousávali předloktí, ale smáli se a dojímali a byli spokojení.

Nuže, přijde očekávané: bejvávalo. Už i v reklamách mám pěkně rozdělení lidovky a festivalovky. Ale není to v pořádku. Proč? Protože marketingová komunikace je služba výrobcům, aby mohli být ve spojení se svými zákazníky. Ne s jury a zasvěcenci.

Reklamy se začaly podobat sobě navzájem. Letos frčí tohle, příští rok pojede tamto. Nechápejte mě špatně – leckdy je to lidsky pochopitelné. Objeví se nová kamerová, editační, triková technika: všichni hledají záminku, na čem si to vyzkoušet. Jednomu to vyjde s novým druhem contentu? Všichni si to pořídí taky – to je logické.

Ale proč se všichni tolik snažíme, aby naší rafinovanosti rozuměli jen členové tajného bratrstva?

Za alžbětinských dob žili dva dramatici.

Jeden byl miláčkem nevzdělaných buranů, kaceřován za krádeže témat a efekty v podání děje, a psal ryčné hry pro nudící se prosťáčky. Lidovky. Vsadím se, že ho znáte: William Shakespeare.

Druhý byl miláčkem dvora a pánů, do nebe vynášen za svou rafinovanost, a psal ušlechtilé hry pro znalce. Festivalovky. Vsadím se, že ho neznáte, jmenoval se John Fletcher.

Lidovky a festivalovky.

Který z nich by víc uspěl v reklamě?

This entry was posted on 9.9.2019 at 04:51 and is filed under admen, bling bling bling, brand building, filmařina, textařina, prostě pot & dřina, komunikační techniky & vychytávky, m&m, pokrok nezastavíš ani červenou lucernou!, prodej teplé vody v sáčcích, rady moudrých, žalozpěvy a sebechvaly, život z pohledu Ducha Sv., česky. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.