Stala se taková nepříjemnost. Šéf telekomunikačního úřadu začal vadit agrovládě. On asi vadil už dřív, ale teď to bylo nějak bolavě akutní, a tak se rozhodli ho na nejbližším zasedání vlády vyznamenat obtiskem kopance do hýždní oblasti pracovních kalhot.
Nějak se stalo („Vědí, vašnosto, u nás se všechno vykecá!“), že o tom věděl i odvolávaný. A provedl známý cvik: když ho nepozvali na schůzi, sám sepsal své příkoří – a dříve, než ho stačili odvolat, odstoupil sám.
Až sem by to bylo na uznalé přikyvování.
Jenže pak se začaly dít věci: druhý den jsme se dozvěděli, že odvolaný, tedy odstoupivší, byl i tak následně odvolán, ale nezákonně, a tak proti tomu protestuje, a navíc se bude bránit soudně…
Posléze jsme seznali, že následná pani řídící nebyla jmenována řádně, protože on byl odvolán neřádně.
A byla z toho ve vnímání bramboračka, jdoucí směrem k polskému soudnictví.
Vidíte, budete si muset vybrat, hrdinové: buď jste mlčenlivý náčelník indiánů, co prokoukne špinavou hru – a sám odejde vstříc Slunci a morálnímu vítězství dřív, než hanebně smrdutá léčka a past zlosynů sklapne.
Anebo jste bojovník, co nepřipustí, aby si někdo byť jen na zlomek sekundy pomyslel, že jste snad byl odvolán. Nebyl! Byl jste nezákonně odnesen i s židlí!
Pokud nejdříve sám odstoupíte a pak se dovoláváte nelegálnosti svého odvolání, jste ovšem jen producent bramboračky.
Dr. Edvard Beneš zprvu abdikoval, pak použil svůj plán, co byl vlastně éroplán, a nakonec se přes Londýn doštrachal do Chicaga, kde si uvědomil, že vůbec neabdikoval. Že je stále legitimním představitelem země, která se v tu chvíli podobala jistému brněnskému baru.
Pro zájemce doporučuji jeho paměti: způsob, jakým obhajuje tento myšlenkovo-diplomaticko-právní flop, je nezapomenutelný.
Ale bramboračka z toho nevyprchala…
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď