Bývaly doby, kdy cestovat kolem světa bylo o život. Takový Fernão de Magalhães by mohl vyprávět, kdyby mohl vyprávět! Pak to bylo znamení dobrodružné či tzv. sportovní povahy, vyražení pro aktivní gentlemany typu Philease Fogga, který by taky mohl vyprávět, a v románu svého tvůrce to i udělal.
Cesta kolem světa posléze uklidňovala nervy starých a bohatých dam, obklopených guvernantkami, ale lékem byla i roztřesené psýše sira Henryho z Baskervillu. Toho pro změnu doprovázel doktor Mortimer, jenže se snad tou kratochvílí potěšil poté, co přišel o svého pejska. Vše k dočtení u sira Arthura Conana Doyla.
V minulých dvou stoletích se cesty kolem světa prováděly s novými technickými vehementy – auta, lokomotivy, letadla, parolodě i ponorky. Neodolaly tomu státy (britská pýcha HMS Hood by asi nemohla vyprávět, i kdyby byla nebyla potopena Bismackem). Zato Amelia Earhart by byla pro změnu mohla, kdyby ovšem byla bývala nezmizela neznámo kde.
A pak přišla Tatra.
Přesněji, nejprve ne. Nejprve přišli studenti za Tatrou. Československá společnost kodrcala k Pražskému jaru a několik studentů se rozhodlo pro humanitární gesto: dojet do Gabunu, navštívit nemocnici v Lambaréné, kterou založil humanista, doktor Albert Schweitzer, a která by léky a zdravotnický materiál opravdu secsakra potřebovala, měla-li se vzpamatovat z občanské války v zemi. Ostatně celá Afrika tehdy vřela.
Expedice Lambaréné odjela – symbolicky – 1. ledna 1968. Cosi právě začínalo. Přímo do Lambaréné se nedostala, nebyla vpuštěna do země, ale dar se přesto podařilo doručit. Po mnoha dobrodružstvích se vrátila 13. září 1968. Mezitím to, co začínalo, už zase skončilo obrněnou turistickou výpravou pěti zemí pod osvědčeným sovětským velením, takže návrat expedice nebyl senzací. Spíš tak trochu Bílý Tesák.
Mimochodem, všimněte si: to nebyla cesta kolem světa, to byla cesta na konkrétní místo – a s humánním posláním.
Historii téhle expedice jsem miloval. Hltal jsem zas a znova dvě knihy, které o ní vyšly, než normalizace zhasla u Bucků. Shodou okolností jsem se prostřednictvím rodičů osobně znal s oběma autory – účastníky expedice. Náhodou byli oba Petrové a ještě větší se jeden jmenoval Bárta a druhý Bartůněk. Oba jsem coby hoch nutil, aby mi vyprávěli další a další příhody.
Pak, když se zase pro změnu kodrcalo Československo k pádu sovětskými armádami podepřeného režimu, s velkou slávou se Tatra stala hrdinou nové cesty. Tentokráte již kolem světa. I v této výpravě byl jeden z Petrů. Cíl expedice Tatra kolem světa už tak humánní nebyl, i když oficiálně byl stále neškodný. Podpořit dobré jméno země, fabriky i dalších českých výrobků v celém světě. A natočit dva celovečerní filmy, jak to vypadá ve světě, kam se tenkrát moc Čechoslováků nedostalo. No říkalo se i leccos jiného. Zvláště nad výbavou, ve které nechybělo rogalo, se nejedno obočí pozdvihlo…
Odjeli LP 1987 – a dopadlo to jako poprvé. Po mnoha peripetiích a jedné tragédii přijeli v květnu 1990, kdy už země žila úplně jinými starostmi, tématy a nadějemi, takže na slavný návrat zase Bílý Tesák.
A hleďme, dneska se odškobrtala výprava Tatra kolem světa 2. Prý má podobné cíle. No nevím. Svět má spousty jiných starostí, všeho přibylo a starými koncepty ho neohromíš. Další z mnoha cest kolem světa! Bah!
Navíc mezi Tatrou 138 a tou, co jela kolem světa, byl velký vizuální rozdíl. Myslím mezi jejich čumáky, odpusťte ten výraz. Jenže třicet let uplynulo, a stejný čumák je tu zas!
Ať si jedou, aspoň jsem si zase jednou vzpomněl na oba Petry.
Jen mě trochu děsí, co tu bude za režim, až se expedice za tři roky vrátí – a proč nám to bude do třetice Bílý Tesák..
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď