Svého času jsme byli dobří v parodiích: v zemi, kde nevznikl jediný western, se zrodila jeho skvělá persifláž. Nebyly tu filmy se superhrdiny – ale Jessii zabít chtěli. 007 se nedostavil, ale W4C byl zničen domácími zdroji.
Kde jsou ty doby.
V posledních letech vynikáme v extrémně nadsazených reakcích na něco, co ještě nepřišlo. A někdy i na to, co nepřišlo vůbec. To mrzení s uprchlickou krizí! Kdy tu byli zadrženi tři američtí turisti, tam zas hlášeno bubenické těleso, a podivíni v maskáčích s legálně drženými flobertkami na pupcích hlídali temné hvozdy, kudy nikdo nešel.
A teď máme koronavir.
Stačily první náznaky zneklidnění a paniky – a vyrazilo se do obchodů. Z blíže nezjištěných důvodů se zdá, že proti viru je zapotřebí jíst co nejvíce těstovin a basmati rýže. V nedalekém supermarketu zase kdosi usoudil, že bez pěti balení po osmi kusech toaletního papíru nelze přežít splendid isolation. Na koho nic nezbylo, bral aspoň podivuhodné masové pasty, známé jako luncheon meat.
Předsudek je silnější než realita, říkali marketingoví klasici. To, co si zákazník vezme do hlavy, že je pravda, je pravda pravdoucí, i kdyby to nakrásně nebyla žádná pravda. Když velí módní vlna nejíst umělé konzervanty, má na sobě nápis BEZ KONZERVANTŮ i uzené maso, které je – jak známo – kouřem konzervováno. Změkčilou verzi BEZ UMĚLÝCH KONZERVANTŮ napíše jen slaboch. A když panika velí hromadit zásoby, hromadně se jde hromadit.
Lidská přirozenost je nad marketingové triky. Nepředěláš ji.
Dokonce i ty vtipy jsou pořád stejné. Kolik už jsem viděl obrázků zásobených domácích barů s popisky typu jen ať si virus přijde, na mě si nepřijde, ha ha ha.
Když vrcholila LP 1918 španělská chřipka, potkal jeden jeho známý Guillauma Apollinaira. Ten zvedl velkou láhev kořalky a řekl: „Jdu domů, a tohle mě ochrání proti chřipce!“
A šel domů a umřel.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď