Pošuků je mnoho druhů, nechci je ani klasifikovat, ba ani vyjmenovávat. Nejsem Sisyfos.
Ale za léta pozorování našel jsem aspoň jeden prubířský kámen, i když to není destička buližníku.
Dejme tomu, že někdo argumentuje proti nadměrné spotřebě cukru, rafinovaně nejvíce rafinovanému. V tom se shodne s lékařskou vědou i s většinou výživových poradců – a ostatně i s dost velkou částí obecenstva. Potud popisovatel, pozorovatel. Mírný kritik.
Jde-li dál, kritika bílého jedu nabírá na otáčkách, ukazuje se, že společnost je cukrem promořena – ale ještě pořád to může být kritik, kterému to už trochu ujíždí.
Ale jakmile dorazí k bráně poznání, že všeho zlého hybatelem a původcem je cukr, šířený cukrovou mafií (nedělám si legraci, jedna paní o tom publikuje jako divá), která takto ovládá svět – je jasno. Pošuk objeven.
To samé, můžou-li za všechno Židi, Ilumináti, reptiliáni, Sorosovi poskoci, Gatesovy vakcíny nebo agenti Vatikánu.
Jakmile se svět smrskne na jednoho jediného jmenovatele, máme ho!
Jen pozor – jeden pošuk rozhodně nemůže za všechno.
Ba ani jejich spolčení.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď