Menu du jour: Čecháčkovství

Jéje, nebojte, se, nebude se moralizovat, vážně! A když, tak jen ke konci.

Už právě proto, že tohle slůvko, kdysi definované profesorem Václavem Černým jako směs intelektuální nedochůdnosti a mravní či charakterové slabosti, se kterou je možné se na světě setkat pouze v Čechách, ve své době nějaký obsah neslo. Možná i onen popsaný. I když jiné výrazy, pro ten samý jev profesorem Černým ražené, totiž podučitelství či české chalupnictví, to možná vystihovaly o kousíček přesněji a lépe, protože negeneralizovaly maličký nárůdek celý.

Jenže zpetrifikovalo ve snadných, moralizujících soudech.

Dneska si ho do mordy bere kdekdo. Ostatně za současného stavu nouze tady vypadává z tlam i jiných otvorů u těch, který by tyto ďuzny měly zůstat zaklapnuty. I v době stavu nouze a karantény. Čecháčkovstvím podle jednoho je, že si někdo, když se to ještě mohlo, vyjel za hranice. Nejdřív byl hon jen na lyžaře, pak už to schytal každý, co na hroudě rodu neseděl. Ale čecháčkovské bylo i se odtahovat od cizozemců. U jiných zase bylo čecháčkovstvím, že se někdo předzásobil potravinami. A ne že by sem spadali jen ti, co brali metrák kolínek. Kdeže, rovnou každý, kdo si dělal domácí zásobu.

Čecháčkovské je kritizovat chaos při komunikaci vlády. Ale naopak je čecháčkovské i sklapnout paty a zalézt. Čecháčci jsou ti, co se obávají věcí příštích – ale i ti, co jsou fatalisticky nad věcí. Ti, co v osudové národa době povážlivě žertují, ovšem spolu s těmi, co je moralisticky okřikují.

Tu si vyberte, otcové národa zdejšího!

Rovnice jednoznačná: co se mluvčímu nelíbí, je čecháčkovství.

Upřímně řečeno, já se za posledního půl roku potkal jen s jediným záchvatem akutního čecháčkovství. To byl dnešní virus ještě dávno bez korony.

Kdosi rozšířil po sociálních síťkách foto placatého sportovního automobilu, kterým jeho sociálně silný majitel dorazil na parkoviště u obchodního centra. Zaparkoval ho hezky napříč přes dvě stání pro invalidy.

Obrázek pochopitelně leckoho popudil. Padala silná slova, padaly odsudky.

Zákonem sociálních médií se nutně musel dostavit někdo, kdo kritikům oznámí, že jsou blbci. Dostavil. Známý český exbankéř, proslulý tím, že když mu pod nohama banku, které v té době šéfoval, kupovali noví majitelé, na balkónek si loajálně a iniciativně vyvěsil jejich trikolóru, aby dal najevo, že v předklonu připraven.

Oznámil pohoršujícím se, že i on má placaté vozidlo, že ho má i jeho kamarád, a že jeho kamarád prostě musí parkovat u chrámů konzumu naštorc přes dvě místa pro invalidy, protože nikam jinam se to placaté auto nevejde. A – už na to čekáte! – povzdechl si, že tohle je klasické čecháčkovské závidění úspěšným, co mají na vůz, začínající na osmimístných cifrách a končící ve výši kolen.

Směrem nahoru servilní vohejbák, co novým majitelům čecháčkovsky pomával fangličkou – a bylo mu to prtplatným, stejně ho vyhodili. Směrem dolů bařtipán, co ukazuje, že na to má a proto že on i další z podobného těstíčka mají samozvané právo překračovat pravidla. I ta, co velí slušnost.

Čecháček promluvil o čecháčkovství!

A čím víc kdo pohrdavě mluví o čecháčkovské závisti, čecháčkovské poníženosti, čecháčkovské uprděnosti, tím víc mluví o sobě.

Nečecháčkuj, kmocháčku, ty maličkej čecháčku!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s


%d blogerům se to líbí: