A máme pandemii. Kolem sebe, kolem blízkých a kolem glóbu. Už se jí ujali největší talenti planety – od muže s účesem z chemlonu, který prohlásil, že doktoři žasnou, co toho ví, až po minipraotce, co přivedl svůj hnojný lid od Dunaje k Top hotelu.
A už to není o nátřesku v obchodech, už je to o karanténách, udržování rozestupů, o zavírání toho, čemu klasici říkali TGMP, o zákazech a mužích ve skafandrech.
Začíná doba bezkontaktní: pokud vůbec vylezeš, pozdrav úklonou, ruku radši zastrč, odstup ve frontě na metr a dva čucy, u pokladny nezdržuj a plať kartou – opět bez dotyku. Nákup ti z domova přivezou, zdaří-li se, taky bezkontaktně – prostě ho opřou zvenku o dveře.
Vidíte, brblali jste na drony – a jak by se teď hodily!
A nečekalo to, a je tu i bezkontaktní marketing. Ten se taky snadno pozná. Říkávala se taková jalová fráze v minulých režimech a kulturních údobích: držet prst na tepu doby. A jak se pozná bezkontaktní marketing? Inu nedrží!
Ne že by nevěděl, co se kolem děje, ale nějak mu unikají konotace. Dokud si prodejce jakýchsi vitamínových preparátů zdánlivě vtipně cintá na pentli, že nesehnali-li jste roušku, dejte si vitamínek, budiž. Blbé to je, účinné asi jako jihoafrická sprcha po sexu proti HIV, ale ještě jsme někde v oblasti péče o zdraví. A ty vitamíny jsou snad neškodné.
Polykej vitamín, posílíš světovou imunitu.
Ale když jakási půjčovna komunitních piciglů kujónsky žertuje, že co s dětmi doma, půjčte si naše šlapohyby, ha ha, v ulicích je docela volno, už to začíná být nápadně bezkontaktní. Teď už jen čekám na něco, jako byly letáky a inzeráty z dob chřipky, které nezaslouženě říkáme španělská. Takové cognacy z mělnického vína, co se doporučují proti epidemii, ty se dostaly aspoň do učebnic.
Vidíte, budou jednou volat – doba bezkontaktní.
Pandemie nekontaktu mozku a srdce.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď