Kde by byla historická paměť lidstva bez oznamovacího pudu? Víte, o kolik méně bychom toho věděli, kdyby se u velké části mostů, studní, věží, hradů, cest a svatostánků nenalezly příslušné sloupy, desky a kameny, na nichž hlásáno TOTO JSEM DAL VDĚČNÉ VEŘEJNOSTI POSTAVIT Ó JÁ SÁM VELIKÝ (jméno a zpodobnění začasté pozdějšími vděčnými generacemi vytlučeno)?
Vděční jsou archeologové a historici.
S dobou a pokrokem nic nevymizelo. Středočeský kraj je zaplevelen cedulemi, kde se hejtman dr. Rath prsí, že za jeho působení a s jeho přispěním (nebo spíše dopuštěním) podpořeno bylo jest. Když jsem ocitl na branické skále a hleděl na Vltavu a Stověžatou, nebylo mi lze přehlédnouti, že plůtek a poučný sloupek vyerektovala městská část Praha 4. A aby byl zážitek v dobách pokročilých technologií úplnější, hleděl jsem na barevný portrét tehdejšího starosty, to aby měly příští generace, než ten plastovej aušus vyšisuje, jasno. Starosta už starostou není, ale plot zatím drží. Lépe než obráceně.
A ani pandemie není starých zvyků prosta. Konečně mi dorazil letáček od vlády. Prý jich vytiskli skoro pět miliónů. A právě tolikrát z nich hledí tváře pánů Vojtěcha a Prymuly, ozdobené všemi tituly, včetně (u ministra) toho, který má v Česku hodnotu čestného odznaku od místních fotbalistů (MHA).
Budiž jim přáno, jejich místo v dějinách jim jistě náleží, jen kdo ví, s jakým popiskem bude…
U některých se na jejich jméno, podobu, místo v historii i ten popisek už zapomíná. A možná by nemělo. Na přelomu 19. a 20. století bylo v český zemích jen málo lidí, jejichž popularita by dosahovala výšin, v jakých poletovalo jméno Josef Ort. Vrchní účetní Svatováclavské záložny, pokladník a člen výboru Národopisné výstavy 1895, pražský obecní starší a především mecenáš, lidumil, podporovatel. Jednou rukou dával veřejně, přitom prý druhá nevěděla, kolik dával anonymně (ale tak, aby se to rozkecalo, jsme Češi, ne?).
Jeho portrét zdobil mnoho domácností a světniček vděčného lidu.
Kdyby ho neskolilo 22. března 1902 srdeční selhání v kupé vlaku, jenž mířil tunelem na tehdejší vinohradské nádraží, asi by to ještě nějaký čas vydrželo. Ale stalo se. U nebožtíka, co si původně chtěl odpočinout od těžké práce ve své dobřichovické vile, nalezeno nezvykle velké množství hotových peněz a především směnek a jiných cenných papírů.
Už na hojně navštíveném pohřbu se vedly šeptem nepěkné řeči. Aby fámám uražen hrot, bylo přezkoumáno Ortovo hospodaření. A nebylo to veselé zjištění, nebylo.
Takový lokální Madoff pro chudší.
Nebyl to Rychlonožka, co složil píseň i postel.
Byl to jen muž, co složil záložnu a hospodaření stovek či tisíců střádalů.
Bacha na ty vděčné portréty!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď