Walter Kerr, americký kritik a znalec tamního divadla, prohlašoval, že američtí divadelní podnikatelé a investoři znali jen dvě reakce, když se stalo něco, co divadlu ublížilo. Obě byly dost dětské. Buď se dát do ublíženého pláče, anebo vyčítat křupanovi, co vyměnil divadlo za biografy a poté televizi, že by si jich měl vážit, protože oni mu nosí kulturu a jejich zánik by byl vítězstvím barbarství.
Obě reakce dosahovaly stejných výsledků. Nulových.
A teď se zdá že vidíme podobné reakce od knihkupců a nakladatelstvích: prodejny jsou uzavřeny, kasička se vyprázdňuje. A co na to postižení braši? Buď pláč, anebo výčitky barbarům, ať nakupují, jinak vyhraje chudoba ducha. Jen jeden vydavatel nabídl něco jiného než pláč a slevy. Aspoň, že nabídl, že knihy po Praze bude rozvážet, aby byly rychleji u čtenářů a jejich peníze naopak v kase.
Místo toho už jsem si ikskrát přečetl, u nakladatelů i prodejců, jak je online prodej popelkou a že je nezachrání. Zajímavá myšlenka. A co návštěvníci knihkupectví? Ti přestali číst? Asi ne. Jen někteří nemají pomyšlení a jiní peníze. Tak co to zkusit nějak jinak? Nějaká nová prodejní taktika. Herci zkouší hrát přes kamery, restaurace prodávají obědy okénkem, a knižní trh vysvětluje čtenářům, že by měli přitlačit.
Jeremiášův pláč, ani výčitky zákazníkům ještě knihy neprodaly.
Pláč a výčitky ani nedojmou.
Ani mě, až mi dost expertů přiběhne vysvětlit, jak se mýlím, že v tom to není a že knižní trh je specifický.
A víte, že to slyším často?
Od vážených oudů a hlav v každém segmentu.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď