Občas jsem předvolán lokálními náčelníky, abych si vyslechl velký příběh značky. Abych pro ni začal zvostra pracovat. Abych ji zachránil. Ale to mi nikdy neřekli, řekli mi, že potřebují napsat novou velkou kapitolu. Inu, byla by to první. Protože předtím žádná nebyla.
Potkávám se se značkami, které za sebou nemají nic. Ani velký příběh zakladatele, ani dojemnou story, jak se uprostřed války usebralo několik poctivých kupců – a tak dále. Nemají historky o penězích, věnovaných skupinou pracujících žen. Je za nimi prd.
Jsou to než značičky.
To pro Pána našeho nejmilostivějšího není špatně! To je osud. Tak jako já a vy a pět ze šesti lidí na ulici, co jdou kolem nás, nejsme agenty 007, zachránci světa, Spidermany nebo Jessie Jamesem, stejně tak značky kolem nás jaksi nejsou těmi značkami z výkladních skříní. Problém je jinde – zkusme z nich ty velké značky udělat! A tu na mě nevlídně hledí náčelníci, co si mě předvolali: udělejte z naší značky velkou, ale ať to nic nestojí. Nejen v penězích, ale ani v úsilí.
A v tom je zakopaný pudl. Chcete-li změnit svou značičku na značku, budete muset změnit svůj přístup k trhu, k zákazníkovi, ke konkurenci.
Znovu a jinak, a líp. Pojďme si najít Odlišnost s velkým O, která nás proslaví. Ale pak na ní musíme trvat. Je naší odlišností původ z malé vesničky uprostřed Zahnojených Hor? Tak fajn, ale pak se nesmíme snažit být weltmany z Paříže a Londónu. Jsme zapouzdřeni v rodinném receptu Matky Bolánkové? Jasně, ale potom zapomeňme na variantu s příchutí šampaňského.
V tu chvíli náčelníci viditelně ztratí zájem.
Povolejte si raději slibotechny všech směrů a tvarů, co se nazývají CEO, i když pracují na živnostenský list, a co se chlubí americkou pobočkou, sídlící s devadesáti pěti jinými firmami v tom samém bytě na Floridě.
A nechte si od nich oprašovat ty značičky.
Svůj k svému.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď