Jestli nějaké heslo kdy charakterizovalo mizérii české marketingové komunikace od samého 90. let po dnešek, pak právě toto. Bude řachanda, mrkneme na čtenáře, to se všichni nasmějou! Většinou to skončilo šmírou oblastního formátu.
Když se lidé smějou reklamě, je to skvělé – pokud se smějou pointě, kterou je zadavatelova značka. Kdy do poslední chvíle nevíte, o čem příběh má být – a najednou je to jasné! Pusťte si pár reklam pojišťovny Centraal Beheer, těch letitých i těch poměrně čerstvých. To je škola.
My většinou zažíváme jiný druh legrace. Dvojsmysle, náhrady slov, ha ha ha. Někoho napadne místo grilování napsat gorilování – a už několik sezón se griluje s gorilou. Ukažte mi víc než pár lidiček (to není pocit, dělali jsme si na to s jedním klientem výzkum), kteří by byli schopni zfleku jmenovat, o jakou značku jde.
České dráhy, tam, místo aby se věnovali svým strojvůdcům, omračují ftipevýlezem, kde se jede k Punkvě – a pan otec dorazí do vlaku jako punkáč s čírem. Ha ha ha, to se všichni nasmáli.
Vzhled české krajiny ruší jiná kampaň plná veselých dvojsmyslů. Od stejného zadavatele. Místo na Kanárských ostrovech raduju se v Klatovech. Místo do Londýna tradá do Děčína. Místo Bora Bora zlákala mě Kutná Hora. Co na tom, že to píše zadavatel, který vás nikdy nemohl odvézt na Kanáry, do Londýna, natož do Bora Bora, protože mu tam nevedou koleje, co na tom, že jsou to nesrovnatelné zážitky a zkušenosti – tím se omlouvám Děčínu, ale s Londýnem by asi nevyhrál –, co na tom, že mnohdy vás ve zdraví nedovezou ani do Pardubic. Cíle dosaženo, to jsme se plácali do kolen!
Až jednou udělají reklamu, kde se radostně zasmějeme, jenže až v momentu, kdy naskočí logo Českých drah, budu první chválit. Možná se jim pak podaří zvednout reputaci po čertech otřesenou.
Nicméně nezoufejme.
Do té doby se taky všichni nasmějeme!
Ale jim.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď