Nenajdete segment, kde by se nevyskytoval. Někdy se kryje s majitelem (aj waj, Nejvyšší, nedopusť!), tu je to obchodní ředitel, tam zase sládek, jindy třeba hlavní ekonom. Ale je tam – a z valné většiny to bude muž. Tady má feminismus ještě co dohánět. Respektovaný odborník, kapacita oboru, fořt s reputací. A nad ním visí obláček, z něhož svítí nápis VÍM LÉPE. A ví. Co se týče technologie výroby, obalů, norem, distribučních možností, životnosti, kvality surovin i uskladnění či logistiky.
Jenže tu přicházím já – a nade mnou z obláčku probleskuje neméně zářivě JÁ TAKY.
I já si na své fořství nechám foukat, nikoli ovšem ve výšeuvedených segmentech, tam se kdykoli rád nechám poučit, dychtivě a s radostí, jako snaživý padawan, ale v marketingu, značce a komunikaci – no, zkuste si to!
A oni to zkusí. Dozvídám se, v některých produktových kategoriích i podesáté, že spotřebitelé tohle a tohle chtějí, je to po ně důležité, žijí tím – a já vím z praxe i výzkumů, že je jim to buřt, že nerozeznají jedno od druhého. Sládci mi vysvětlují, jak nezaměnitelnou chuť jejich pivo má, že ji rozpozná i vychmelený traktorista. Technologové zdůrazňují, že nikdo se nenechá ošálit lepenými, když oni jako jediní dvojitě svařují, obchodníci důrazně trvají na metodě se slevou lezeme už do dveří. A mají dva argumenty: vždycky a nikdy.
Vždycky se to dělalo takhle a nikdy se to nedělalo jinak.
Většinou se jejich předsudky shodují s předsudky spotřebitelů. I ti jsou přesvědčeni, že rozeznají své pivo mezi tisíci, nenechají se zmást nápodobami a nechtějí slevu zadarmo. Jenže nakonec se chovají – a nakupují – jinak.
Někteří fořti si nechají poradit, zvláště, když jsou na stole fakta a závěry. Jiní stále a dál vědí lépe.
A to je prokletí uznávaných fořtů.
Tak dlouho vědí lépe, až nevědí nic.
Aj waj, Nejvyšší, nedopusť, aby se mi to stalo.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď