Myslel jsem, že to už vymřelo, ale některé jevy jsou věčné. Tak jako příliv a zatmění. Už už to vypadalo, že si začínáme s panem velkopodnikatelem rozumět, když se mu v oku lstivě zalesklo. "Vaše konkurence mi nabízí, že se zaručí za prodeje," pronesl významně, "a že se nechá platit od prodaných kusů. Co vy na to?" A já na to, ovšem v duchu, že devadesátky jsou zpátky.
Bývalo to časté, pokud už tedy vůbec šíbroklient nenavrhl, abychom jako odměnu za své služby převzali distribuci jakési kazašské kombuchy, což bude trhák, to vám garantuju, vzali si tři palety luxusních kožených tašek z pevninské Číny, ty se prodaj samy, anebo mu výměnou napsali fakturu na pronájem investičního celku v Trnavě, a víte jak si tím snížíte daně?
Co kdybych vás platil od prodanýho!
Následovala tiráda, proč na to může leda zapomenout. Že nemáme pod palcem jeho distribuci, že neznáme jeho velkoobchodní cenotvorbu, že nevíme, komu kde a co nasliboval při uvádění výrobku na trh. Že neručíme za jeho lidi, ani je nemůžeme řídit či vyměnit. A za čísla, která projdou takovýmhle amsterodámem, máme být placeni?
Že budeme rádi placeni za jiná čísla, která přímo ovlivníme: známost značky, sympatie, porozumění její nabídce… Ale to tyhle kšeftíkáře většinou nezajímalo.
Pak se zdálo, že podobné nabídky zmizí s fialovými saky. Jenže se vrátily s digitálem. Tak dlouho hoši od internetů slibovali, že v digitálním světě je všechno dohledatelné a kvantifikovatelné, až zase povzbudili tento typ myšlení. Teprve když se ukázalo, že i digitál je povětšinou přesným záznamem z prstů obou rukou vycucaných hausnumer, znovu nastal odliv.
Ale je to zpět, potřetí, v éře korony. A stejný argument – prý, za svou sales force ručím. Tam není žádný problém.
Tak to by byl první zaznamenaný případ na Zeměkouli!
Každý ručíme za výsledky.
Za své.
Ne za sejlsfors mistrů galaxie.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď