O otázce, kterou mi uštědřil poradce klienta, jsem psal. Řekl mi tehdy:
"Jim se líbí, co a jak děláš. Neznal bys někoho, kdo by to dělal podobně, ale moc nestál? Nejlépe studenta?"
Vidíte, a neznal, a kdybych i znal, zapřel bych ho dřív, než se zakokrhá.
Snaha dostat hodně za málo se rozvíjela k nadšencům. Všichni náhle hledali nadšence. Nadšencům možno platit burákem a vstupenkami na konference. Jenže časem i pomalejším došlo, že se nehledají nadšenci, hledají se laciní hňupi. A nadšenci zase pomalu vymizeli.
Hledání hňupů nikoliv. Čtu si personální inzeráty v marketingu, komunikacích i tvůrčích oborech. Jednak mi to dává vhled do potenciálních klientů (žila-byla a prosperovala firma, co za pět let více než třicetkrát hledala ředitele marketingu – co mi to o ní asi povědělo?), signalizuje blížící se otočky a změny (náhlé hledání juniorů, když víte, že drazí senioři létají okny obloukem z ředitelství, může svědčit o tom, že firma bude brzo na prodej), informuje o nových výbojích (nač by tihle potřebovali brand managera pro kategorii PET?), ale i nabízí bohapustou srandu.
Tuhle jedna parta hledala šéfa marketingu pro CEE. Tedy pro Varšavskou smlouvu bez Ruska. A víte, jaký měli kvalifikační požadavek? Neuhodnete:
"Zkušenosti z marketingu výhodou."
U šéfa pro střed a východ kontinentu vskutku nečekané.
Ale netřeba mířit tak vysoko: jedna agentura ovlivňovačů mínění zatoužila po recepční/m. Ale pozor, po recepční/m se znalostí PR. A povinná mantra k tomu: nejlépe studenta oboru. Jasně, mladohňupa, co bude nabíjet myčku hrníčky od kafe, nepoloží telefon trotlovi, protože rozezná, že je to klient, a bude vděčen za šanci místo myčky nabíjet rešeršemi prezentace svých bossů a jiných přátel bossingu.
Hodně za málo.
Oni to netají, oni to inzerují.
Plaťte jako za ředitele.
Ale přidělíme vám recepční/ho se znalostí PR.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď