Pandemie proměňuje prodeje, ať se držíme aliterace. Kromě zábavních aktivit, kde se dá očekávat zvrtnutí kyvadla daleko na opačnou stranu (nebudu doma sedět, půjdu do šantánu!), se po pandemii maloobchod vážně nevrátí do situace, kdy dramaticky kámen vládl nad digitálem. Takové urychlení e-commerce i na zapšklých trzích nikdo nečekal.
A tak se většina zákaznické zkušenosti přesouvá od nadýmáním, křečových žil a pošukismem stižené paní Komerskové v kvelbu k anonymním kurýrům, pošťákům a poselákům.
Jsou doručovací firmy, nervózní jak tetička před porodem. Posílají mraky smsek, mailů i holubů. Přijali jsme, už se na tom dělá, v brzku, možná už ještě dřív, dnes jsme převzali, blahorodí, už se pokusíme. Za pět minut.
Ale jsou i byrokrati. Tváří se jako tetička před porodem, ale výsledek nezahřeje. Zvyklosti nás nutí, že jsme váš ohnusnělý balík přebrali, ale pokusíme se ho aspoň zčerstva ztratit, nemytý nemilovaný. To je tón, kterým mluví, ne verbatim. Navenek se tváří jako prvně zmiňovaní. Taky vám nabídnou pohled na stránku, kde je pohyb té vaší zásilky – ale tam vám červeně napíšou, že takhle ořitní parcel neevidují.
A pak jsou pankáči. Právě mi filiálka světové sítě napsala, že za 37 minut mi to doručej‘, anebo se nemám divit, nejsem-li v uzávěře doma. Esemeskou. Mail dorazil chvíli poté.
Ať se čuperní šéfové MVP služeb diví kudy chodí, jejich značky si pamatujeme skrze roboticky generované zprávy, Jendu Citróna s hnusobílou dodávkovou škatulí (jedenáctý majitel, třikrát stočené tacho, šest palimpsestů bývalých log na boku), a zážitek, který jsme z toho měli. Táhni z města, zrůdo!
Najednou je pryč pocit z výhodného nákupu. A až se dostaví radost z doručeného, tohle už bude dávno v konotacích uloženo.
V předsudcích.
Poslední míle?
Poslední mimoň!
Toho si pamatujeme, toho si na obraz značky přilepíme.
Bigvilik's Brand Building Blog 
1.12.2020 (15:39) |
Leckdy je problém i hned ta druhá mile. Nablýskaný web, plný příběhů o tom jak vše dělají s láskou a respektem k přírodě… a do toho přichází (ne)standardní požadavek:
– Mám u vás objednávku, plánujete ji posílat až za týden a půl, můžete mi tam něco přidat?
– Kdepak, už je zaplacená.
– Tak mám udělat novou a pošlete mi to jedním balíkem?
– Kdepak, chápejte, že to přece nejde!
Proč bych to měl chápat, když vím, že to jde – akorát se musí chtít.