Jsem natolik starým mužem, že jsem zažil mnoho převratů, minimálně pak dva na vlastní kůži.
Dnes vzpomínám na kamaráda, který už je v absolutním začasí. Účastnil se aktivně dvou pěrevorotů v Rusku, ačkoli Čechem, za ten druhý nakonec dostal nějaký velkořád (protože malořády v Rusku snad ani nemají), ale když vzpomínal na obléhání Bílého domu LP 1993 evropského kalendáře, tak se mu nejvíce vybavovalo ono Flop!, jak zase shodila smrtelná kulka někoho z davu, co koukal na převrat v přímém přenosu.
A nyní tak koukám jedním očkem na dav pobudů, co vpochodoval do federálních prostor v District of Columbia. Naštěstí tak daleko, že mi flop nehrozí. Kromě jaderného tlačítka, co tam někdo má v kufříku. To hrozí nám všem.
Druhým okem pak čtu, co píše vzácný přítel a kolega Míla Knepr o očkovacích kampaních v tomto médiu, a nestačím se než oběma očima divit.
Hlouposti v přímém přenosu. Támhle lezou blbouni do Kapitolu, tady nevzdělanci posuzují práci vědeckých týmů. V obém je jedno přítomno – jejich pocit vítězí nad důkazy. Nevěří se ani spočteným hlasům ve volbách, ani vakcinaci, zrobené mnoha nejlepšími mozky této generace. A místo abychom dali na důkazy a zkušenost, chceme diskutovat s idioty.
Když už dojde na převraty, je pozdě s idioty debatovat. To pochopili diktátoři i demokratické instituce. V jednu chvíli už to nezastavíte, ptejte se třeba Ceausesca, jak se může vůle davu otočit. A my se tam blížíme s celým covidem.
Vedení administrativou, které bych nesvěřil výběr místní daně z kurů domácích, brnkáme na nervy hlupákům. A ani ctění kolegové nevnímají to strašné riziko. Jen vnímají, proč zadarmo, proč špatná kampaň, ale že se blížíme do momentu, kdy z nedůležité lodičky jménem Aurora bouchne výstřel, to nevidíme.
Ale blížíme se tam plnou parou.
Převraty jsou krásnou podívanou.
Zdáli.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď