Bylo před prezidentskými volbami. Poradce jednoho z nadějných kandidátů dostal dotaz, budou-li v kampani dělat focus groups, aby se dozvěděli více o postojích cílových skupin.
Odpověď vyrazila dech: ne, nebudeme, v minulých volbách je XY dělal, a stejně nevyhrál.
Zkuste si to říct třeba s tiskovými konferencemi. Budete je dělat? Nebudeme, ZŽ je minule dělal, a jak dopad’.
Sancta Simplicitas!
Toho poradce snad omlouvá, že není profesionální marketér, ale oddaný stoupenec z kulturního prostředí (a ten kandidát se do druhého kola holt taky nedostal).
Horší je, když podobně melou zástupci značek. Je to jak z jednoho kadlubu. Marketingu nám netřeba, protože spotřebitel oceňuje naši specifickou cestu založenou na receptu – tradici – příběhu otce zakladatele. K tomu mají obvykle blízko lidé z firem, kterým je vítr přízniv. Znáte to, občas vám náhoda a předsudky přejí, šeptanda hraje pro vás, osud vás miluje.
Místo aby se tiše radovali a šetřili peníze na časy, až se vítr otočí, přikládají směr větru svým schopnostem.
Jenže vítr se vždycky otočí. A dobrý plachtař se nepozná ve chvíli, kdy fouká tam, kam chce jet. Jak prohlásil jistý fotbalový rozhodčí, "když se daří, to umí každej blbec."
A víte, co mě pokaždé fascinuje? Dokud foukal vítr jejich směrem, byli to oni, kdo dosáhli úspěchu. Když se nyní otočil, jsou jen dvě vysvětlení.
Jedni říkají, že ho otočili konkurenti, protože mají mnohem více zdrojů. Milé zjištění, jen na nic. Proto jsem psal, šetři v příznivém větru, abys měl, až se to otočí.
A ti druzí? Ti začnou nadávat na vítr, na spotřebitele, který už si neváží poctivého řemesla a dá se ošálit jalovými napodobeninami a lacinými tretkami. Prostě zlý, ještě zlejší, ba zlovolný vítr.
Nadávat na trendy je jako močit proti větru.
Jde to, ale výsledky nejsou dobré.
Chyť vítr, a nauč ho, ať tě žene, kam potřebuješ.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď