Básník Jiří Haussmann radil státníkovi
„Proměň svoji politiku,
je-li zle se státem:
Zkus to jednou po chodníku,
nejde-li to blátem!“
No nešlo tenkrát, o to víc nejde dneska. Státníci, to už vymřelo. Ale politikáři to zkoušejí dál. Blátem pro čínskou vakcínu, ověřené z chodníku omrzely. My vám nepomohli, cizáci, ale i když vy nám teď pomáháte, nijak vám to neoplatíme, na to vemte jed, naše bláto nezradíme.
Kromě bláta vznikly dvě jakž takž komunikující kampaně. Jednu ukradlo ministerstvo školství v Německu, druhou opajcovalo vnitro v Anglii. Upřímně, zatím lepší než domácí pokusy, ale bojím se, že si ještě počvachtáme.
Sbohem, chodníky.
Komerční komunikace nestojí stranou. Korporace A se rozhodla změnit koncept. Místo modré činčily přichází plyšový plejtvák. Proč? Jakou výhodu to přinese se srozumitelnosti, odlišnosti a sympatičnosti nabídky? To jsou moc chodníkové otázky. Ta blátivá odpověď je nasnadě – vyměnili jsme managery.
Ostatně reklama se nezmění. Předtím se v ní pinožila komická rodinka, a moc jim to nešlo, až jim činčila poradila, aby si převedli dluhy do korporace – a hned bylo veselo. Teď budou lidičkové z rodinky vesele zakopávat, dokud jim plejtvák neporadí, že sjednotí-li všechny dluhy u korporace, bude už jen dobře. Ne že by tomu spotřebitelé věřili, ale budeme jim to říkat dál. S plejtvákem to zabere.
To to čvachtá.
Korporace B vysvětluje, že pohodu zimní sauny nebo lyžovačky si vychutnáte jen a jen proto, že si všechno zařídíte v mobilu s jejich aplikací. Lockdown nelockdown. Ne že by jim to spotřebitelé věřili, ale říkají to už pět let, tak snad to jednou zabere. A udělali pro to všechno, vybrali mladšího, dynamičtějšího režiséra.
Jak vesele to čvachtá.
Nešlo by to po chodníku?
Jasně že ne, jak jste na to přišli?
Kam by se poděla kreativita při hledání specifických českých cest blátivým korytem?
Zanechat odpověď