Nejprve na nich chtěli dělat. Pak je chtěli budovat. A nyní? Ambice ještě vzrostla. Chtějí je strategicky řídit.
Ještě nejsou tři měsíce z roku za námi, pandemie neslábne, ale vzniklo několik nových agentur. To je v pořádku, náš obor je jako kopřiva křížená s bolševníkem. Mráz ji nespálí, motyka nevystrnadí. Kde slabí umdlí, marketingový mág se teprve rozcvičuje.
Ale každá chce strategicky řídit značku. Už je vidím, jak zvoní u klienta. "Je značka doma? A může jít ven? Rádi bychom si ji strategicky pořídili."
Nechápejte mě špatně – já se značkami vstávám, usínám, byl jsem u toho, když jich hodně vznikalo, byl jsem u toho, když jich nemálo zdechávalo. A některým jsem od toho konce i pomohl. Ale nikdy jsem je neřídil. Natožpak strategicky.
Obvykle to začínalo už na poznávacích meetinzích. Zvláště vybral-li si klient několik agentur, tyhle na PPC, onyhle na web, támhlety na PR, tuhlenty na social media – a v rohu se rozvaluje tikťokovec. Dnes se to odehrává přes obrazovky, v zásadě beze změn. Obvykle poslouchám jen klienta, protože se snažím pochopit, co ho opravdu trápí, co si přeje, anebo co si myslí, že si přeje, aby jeho trápení přestalo. Pokud se ovšem dostane ke slovu, protože každá ze zúčastněných stran, tikťokáře nevyjímaje, chce strategicky řídit. A tak musíme vyslechnout, jací jsou kabrňáci a co právě dočetli za knížku nebo prezentaci.
A nikdo nesejme z klienta to nejhorší břemeno – musí to ukočírovat. Značku může a musí řídit on. On s ní žije. On ji vlastní. Pokud to nedokáže, vzniká situace, jakou by ani Vinnetou nechtěl zažít: u každého ohně pět náčelníků a tři šamani. Pro samou strategicky řídící honoraci nezbylo místo pro indiány.
Dobrých rad víc než kalumetů, ale akce žádná.
"Ufff," řekl Vinnetou.
Když to neuhlídá, rozplemení se mu kříženec kopřivy s bolševníkem.
Bude všude a zadusí cokoliv.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď