Byla to spolužačka z prvního stupně. Vynikla, když překonala vzdálenost mezi třídou a ředitelnou tryskem. My ostatní jsme si svobodu posla užívali. Učitelky totiž nebyly dost kované a třídění podle původu drhlo. V ředitelně byli kovanější, měli i manuál. A tak jsem třeba já nesl dotaz "Je strojvedoucí dělnická třída?" Druhou šanci už jsem nedostal, vyžrala to činaná Fash Gordonová.
Ostatně všechno dělala správně, v penálu srovnáno jak na apelplace, mašličky v účesu a puky na sukničkách jak přehlídka v Pchjongjangu. Jen pan fyzikář, když mu v pozoru cosi oznamovala, ji – s ironií, která mi došla až později – pochválil: "Ty jsi ale činaná holčička!"
Potkávám podobné.
Reklamy.
Teď jsem se kvůli nim vzdal jednoho kola hodnocení reklam. Až na jednu, všechny ve várce byly činané do ouvej.
Úplně všechno správně, nažehlené, vyleštěné, dokonce i čecháčkovsky vtipné, ale čím víc dávaly najevo človíčkaření, tím víc byly načančaně prázdné. Činané. Emoční efekt, co z nich čišel, kýčovitý jak slavobrána pořízená nákladem spolku okrašlovacího ku přivítání ostatků slavného rodáka.
Herci oblastního divadla se nechali naaranžovat, jak darují plazmu přímo na jevišti, v kostýmech, což by bylo záslužné, kdyby si za to divadlo nenechalo dát od vděčných krvesajů dar a kdyby headline nemluvila o pomoci, co prý mají hvězdy v krvi.
Hvězdy oblastního divadla se mají za hvězdy, ouvej.
Jiná činanost vysvětlila, že se máme držet, když se svět zbláznil. Držení spočívalo v tom, že se lidi objímali a povídali si. A to bylo všechno. Žádný super čin, poetický, střelený, nadšený. Jen filmové cvičení na téma buďme na sebe hodní. Proč mi to říká pivní značka, co předtím brouzdala v laciných chrochtychrochty prasárničkách, netuším. Teda tuším, dala na to peníze.
Činané reklamy.
Činovníci se dojmou, lidu rozdána mávátka.
Koukejte, kvete činaný kýč!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď