Je jasné, že ten podnik nebyl v Praze. A kupodivu ani v Brně. Vyhráli jsme výběrové řízení – a svět byl provoněný a pln slunce. Do prvního cost estimate. Rozpočty jsou vždycky zapeklitá věc, už proto že proti stojí dvě strany většinou s protichůdnými požadavky a představami. Tentokrát to ale bylo v něčem nové. Nastoupil na nás vedle příslušných klientů i právník. Svérázný právník. Lokální. A hned zažertoval, že musí být přísný, protože jsme z Prahy. A Praha, jak známo, je plná podvodníků. To vneslo do jednání až juchavou veselost, jak si jistě domyslíte.
A už to jelo. Ve weltmanských firmách na to mají oddělení procurementu, tady si vystačili s lokálním svérázem. Ukázalo se, že ví lépe než já, kolik je běžný honorář režiséra i kameramana, za kolik se najímají ateliéry a na kolik přijde střižna.
Problém nebyl v tom, že by ta čísla neseděla. Seděla pro malorozpočtový dokumentární film… no spíš pro video. Ale vysvětlete to svérázovi! V ruce držel nějaký glejt a v očkách mu svítila prohnanost a lstivost s jakou dokázal načapat pražského podvodníka. Rozhodně odmítal připustit, že by existovalo něco takového jako tři cenové hladiny u filmových profesí. A reklama není ta nejlevnější, logicky. Jeho ceník byl naopak z ní, z cen pro původní českou tvorbu. Později z něj vypadlo, že mu ho vypracovali fiškusové v místní televizní stanici.
Nakonec se nechal přesvědčit, že taková praxe u filmu je. A jestli jsem se do té chvíle držel, jeho další požadavek mě maličko vykolejil. A myslel to smrtelně vážně. Mohli prý bychom filmařům tvrdit, že natáčíme neziskový projekt.
No, nedopadlo to. Nakonec nás – jaké překvapení – nahradili šikulové ze zmíněné lokální televize. A stejně po nás dopadlo několik dalších agentur. Taky byly z Prahy.
Praha plná podvodníků?
Ale ještě má co dohánět lokální svérázy!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď